"Tři až pět procent nejlepších určuje technickou kvalitu a pověst národa," říká profesor Vladimír Mařík, jeden z pěti zakladatelů. Jenže v Česku na jejich výchovu a další vzdělání stát nemá peníze.
"Školství je ve stavu, kdy máme finance pro průměrné studenty, ale chybějí peníze pro špičkové talenty. Aby mohli třeba během letních prázdnin dotáhnout myšlenku - popsat v časopise, vyvinout prototyp - namísto brigád mimo obor," dodává Mařík.
Se svými čtyřmi partnery sám sáhl do kapsy a do začátku dali nadaci každý po sto tisíci korunách. Laboratoř zastřeší ČVUT, škola se třísetletou historií.
Mařík a jeho studenti na ČVUT už dnes pracují na robotech, které se spolu budou umět domluvit. O jejich vynálezy mají zájem velké světové automobilky, ale i americké vládní instituce.
Jeden ze studentů získal i cenu EU. Jde o systém pro tělesně postižené - očima dokážou ovládnout počítač a psát na něm, i si prohlížet internetové stránky. Počítač zaznamenává pohyby očí, aniž ho rozptyluje mrkání. O nápad už má zájem několik velkých firem.
Snaží se je zaměstnat, ale prostředky jsou omezené a granty jdou na konkrétní věci. A podpora od podniků je nepravidelná. Nadace, která by měla své první stipendisty obdařit v lednu příštího roku, by měla vyplnit mezery.
"Začíná jako virtuální laboratoř. Postupně z ní však bude špičkové centrum s vlastními prostory, technickým vybavením a administrativně-odborným zázemím," popisuje své představy profesor Michael Valášek, expert na mechaniku.
Vzorem jsou americké univerzity
Pět zakladatelů včetně šéfa místní odbočky americké společnosti Honeywell Jaroslava Doležala, Vojtěcha Pražmy, ředitele Modelárny Liaz, a profesora Miroslava Václavíka, ředitele Výzkumného ústavu textilních strojů, teď začne pouť po největších firmách. Nabídnou jim stát se partnery nadace.
"Půjdeme do firem z automobilového průmyslu, energetiky, telekomunikací a elektrotechniky, ale konkrétní jména zatím neřekneme," říkají. Během podzimu by rádi našli dva až tři partnery projektu a posléze osloví i menší firmy.
Sponzoři budou mít přístup k výsledkům projektů až na patentové detaily. Vědci sní o tom, že by se jim podařilo ročně shromáždit desítky milionů korun. "Pak by to mělo smysl," dodává Mařík.
Za svůj vzor si vzali podobné laboratoře při univerzitách ve Spojených státech. "Nemusíme se od Američanů všechno učit, ale toto umějí," říká Doležal z Honeywell.
