Spát v deštném pralese nebo uprostřed pouště pod posvátnou horou. Navštívit Machu Picchu či Viktoriiny vodopády. Sny, které nemusí být tak nereálné, jak se na první pohled zdají.
Českobudějovická cestovní kancelář Pangeo Tours pořádá zájezdy po celém světě. Unikátem jsou takzvané hotelbusy, ve kterých klienti cestují.
Jaroslav MichalNarodil se 5. září 1964 v západočeském Ostrově. Ve 12 letech se přestěhoval |
Cesty po exotických koutech světa nejsou vůbec levné, podle ředitele cestovky Jaroslava Michala je všechno věcí priorit. Pokud něco opravdu chcete, cíle dosáhnete. Zároveň však upozorňuje, že cestování je jako droga - kdo se jednou vydá do vzdálených krajin a objevuje rozmanitost světa, často jí podlehne. I proto se někteří klienti neustále vrací. A to klidně i pošestnácté.
Čím je cestování v hotelbusech zajímavé a jaké má výhody?
Hotelbusy bych charakterizoval jako velké karavany. Každý má k dispozici svoji "kóji" po celou dobu zájezdu, odpadá tak každodenní vybalování v hotelu. Je tam třikrát denně jídlo, takže cestovatelé se nemusejí starat o nic jiného než o program. S námi danou zemi poznají skutečně zblízka. Zastavujeme se ve vesnicích, spíme na místech, kde se o tom lidem ani nesnilo. Já vždycky říkám, že jestli chcete navštívit celý svět, vezměte si jinou cestovku. Jestli ten svět chcete poznat do morku kostí, pojeďte s námi.
Není poznávání zblízka někdy nebezpečné? Třeba v Africe…
Já Afriku miluji. Na začátku jsem se taky bál. Nechal jsem si rozpíchat zadek všelijakými očkováními, mámě jsem doma napsal čísla kont, loučil jsem se, jako bych se neměl vrátit. Pak jsem tam přijel a byl jsem u vytržení. Afrika jsou bývalé kolonie, v Namibii je německý ordnung, všechno funguje. Jsou samozřejmě místa, kam bych nejel. Ale co bychom tam taky dělali. Člověk se skutečně nemusí vůbec bát. I co se týče jídla, vaříme si sami, vodu máme balenou.
Jaká je v současnosti situace ve vašem oboru?
Některé zájezdy máme vyprodané už na rok 2014. Na letošní rok jsme prodali zájezdy za 27 milionů. Už dostáváme objednávky i na rok 2015. Ačkoli je krize, tak jdeme nahoru. Přitom cestovní ruch je jeden ze zbytných statků. Když začnete šetřit, nejedete na dovolenou. Řekl bych ale, že to platí třeba u dovolené v Chorvatsku. My nemáme levné zájezdy, my plníme životní sny. Někdo se chce podívat na Machu Picchu, vidět Viktoriiny vodopády. Tyhle sny si lidi nenechají vzít, zážitky vám totiž nikdo nevezme. A navíc vás to povznese. A zjistíte, že život je skutečně o něčem jiném.
Proč se vám podle vašeho názoru tak daří?
Na prvním místě jsou hotelbusy skvělý nápad. Na druhém je přístup. Mám výhodu v tom, že jako ředitel firmy jsem začal od píky. Brigádně jsem jezdil za volantem autobusů, projel jsem si místa, vím, o čem cesty jsou. Jsem schopen fundovaně rozhodovat o věcech, které souvisí s provozem cestovky. Dalším zvláštním atributem je to, že jsme téměř všichni spolumajitelé. Každého ta práce tady baví, je to náš koníček a máme zájem, aby se firmě dařilo.
Jsou vaše cesty fyzicky náročné?
Jak kdo chce. Obecně s námi jezdí velké procento seniorů, kteří si v hlavě srovnali, o čem život je. Zájezdy máme koncipované jak pro "chodce", tak pro normální. Třeba máme výstup na stolovou horu, kde se jde pralesem, pije se z vodopádů. Zatímco jedna skupina jde na čtyřdenní sedmdesátikilometrový trek, druhá si užívá program po národním parku, který zvládne každý.
A místo, kam byste se vždycky vrátil?
Já jsem ujetej na Afriku. Lidi se strašně bojí, že tam onemocní. Já s tím souhlasím. Onemocní Afrikou. Kdo si chce utřídit myšlenky, doporučuji Jižní Ameriku. Lidé tam jsou neuvěřitelní. Při obchodování smlouvají a snaží se člověka odřít. Když bych si zlomil nohu, naloží si mě na záda a potáhne mě čtyřicet kilometrů k doktorovi.