Jaký investorský model je pro výstavbu nových jaderných bloků nejvýhodnější?
Nechci rozhodování ovlivňovat tím, že řeknu svůj názor pár dní předtím, než o tom vládní výbor rozhodne.
Ale nějakou preferenci máte...
Mám, ale neřeknu ji. Z pohledu ČEZ musíme navrhovat takové řešení, které je výhodné pro všechny akcionáře. Jak pro stát, tak pro menšinové akcionáře.
Daniel Beneš (48)
|
Před časem jste představili šest variant rozdělení ČEZ. Pokud se půjde touto cestou, jak by se měla firma rozdělit?
Nehovoříme o rozdělení, děláme analýzy, které povedou k nějaké transformaci vnitřního uspořádání ČEZ. Nemáme v plánu udělat rozdělení, které by vedlo k tomu, že stát ztratí v ČEZ kontrolu. A neuvažujeme ani o ztrátě majority státu v jakékoliv části ČEZ. Ale zatím jsme nerozhodli, konkrétní variantu jsme nevybrali. Až si to uvnitř firmy ujasníme, předstoupíme před akcionáře a před veřejnost.
Co je cílem těch analýz?
Hledáme cestu, jak vytvořit co největší výhody pro všechny akcionáře. Můžeme například vnitřně oddělit aktiva, jež osloví investory, kteří budou chtít investovat do moderní, inovativní energetiky, ale ne do uhelných elektráren. A vedle toho to může přinášet výhody pro stát, protože další část ČEZ může naplňovat státní energetickou koncepci, tedy stavět jaderné elektrárny.
Kdy budete mít jasno?
Debatu o transformaci bychom chtěli vnitřně dokončit během jara. A informovat o tom akcionáře na valné hromadě.
Premiér Andrej Babiš tento týden prohlásil, že stát by si měl pohlídat i „strategické věci typu obchodu a distribuce“. Vnímáte je také jako strategické?
Nechci to hodnotit, protože jsem zatím neměl možnost s ním o tom mluvit. Ale vnímám pozitivně, že si nejvyšší představitelé státu kladou otázky, co je v energetice strategické. V minulosti stát neuvážlivou privatizací o svá strategická aktiva přišel, ať už jde o vodárenství, či některé doly. Takže debatujme, která aktiva jsou strategická. A zda je třeba, aby je stát přímo vlastnil, nebo zda stačí, aby nastavil regulaci.
A je podle vás nutné, aby stát vlastnil obchod či distribuci elektřiny?
Stát dnes nevlastní distribuci elektřiny v jižních Čechách, na jihu Moravy ani v Praze. Distribuci plynu nevlastní vůbec, bývalý Transgas prodal už před řadou let. Pokud by to stát chtěl zpět, musíme vědět, proč. Zda kvůli větší kontrole cen – ty dnes hlídá Energetický regulační úřad a dělá to úplně stejně ve středních Čechách, kde má distribuci polostátní ČEZ, jako na jižní Moravě, kde státu ta aktiva nepatří. Ale zároveň je tu pohled energetické bezpečnosti či stability soustavy.
Jaký bude mít transformace ČEZ, pokud k ní dojde, vliv na ceny pro konečné spotřebitele?
V krátkém čase vůbec žádný. A do budoucna, pokud se firmám bude díky jasně zaměřenému profilu dařit, může se to odrazit v kvalitnějších a levnějších službách.
Velkoobchodní ceny po mnohaletém propadu nyní v posledním období stouply. Kam půjdou dál?
Čekáme, že letos cena na burze bude stagnovat kolem současných 35 eur za megawatthodinu. Během tří let počítáme s mírným růstem někam k 38 eurům. Odhadujeme to podle toho, jak se obchoduje cena elektřiny s dodávkou v budoucnu. Odrazí se v tom stahování emisních povolenek z trhu, jejich cena bude mírně stoupat. Ale proti tomu půjdou energetické úspory a obnovitelné zdroje, proto nečekám žádné prudké pohyby směrem nahoru.
Dvě německé energetiky – E. ON a RWE – před časem ohlásily velkou výměnu svých aktiv. Na konci transakce zůstane jedné firmě výroba elektřiny a druhé sítě a retail. Může to být vzor pro ČEZ?
Je to dvoustranná transakce mezi dvěma velkými korporacemi, největší letošního roku. Může ovlivnit i úvahy nad ČEZ. Až ji budou na jednotlivých trzích schvalovat antimonopolní úřady, může vyvolat dodatečné transakce, některá aktiva mohou být na prodej. Budeme to sledovat se zvýšeným zájmem, ale zatím není jasné, jak se to přesně vyvine. Ale je to zároveň hrozba, protože tu vyroste obrovský hráč v evropské energetice.
Všechny varianty investorských modelů berou jako výchozí bod výstavbu jaderných bloků. Ale dokážete si představit, že se Česko bez nových jaderných bloků zcela obejde?
Výstavba nového jaderného bloku je jedním ze dvou impulzů, které k úvaze o transformaci vedou. Pokud bychom debatovali, že jádro nebudeme stavět, je to totální změna proti platné státní energetické koncepci. A to je závazný dokument, který s výstavbou jaderných bloků počítá. Na druhou stranu je otázka, zda ji není třeba aktualizovat. Myslím, že se tomu nevyhneme už někdy na konci tohoto roku.
Proč?
Je třeba reagovat na to, že Evropská unie chce výrazně zpřísnit cíle energetické politiky do roku 2030 v energetických úsporách a v obnovitelných zdrojích. To povede k dalšímu posunu, bude třeba se podívat na potřebu klasických velkých jaderných zdrojů, bude třeba udělat aktualizaci, aby to bylo v souladu s evropskými cíli. A přesně si říci, jak energetická bilance vychází.
Ve státní koncepci a návazných dokumentech jsou jasné termíny. Ale není teď lepší počkat, co z Evropské unie vypadne?
To ne. Ten projekt je tak dlouhý, že není důvod na cokoliv čekat. Stále jsme v přípravné fázi, rozhodně nemůžeme na nic čekat a nic odkládat s odůvodněním, že kdo nic nedělá a počká, tak udělá nejlépe.
Jak daleko jsou ty dvě projektové společnosti, které výstavbu nových bloků připravují?
Zatím se věnovaly především přípravě dokumentů, které souvisí s posouzením vlivu na životní prostředí (EIA). A teď v posledních měsících připravovaly tendr, aby bylo jasně definováno, co chceme koupit. Teď je třeba to dát do souladu s potřebami státu a pak rozhodnout o formě soutěže.
Je tedy jasné, co bychom přesně chtěli, jaké typy bloků?
To je všechno definované. Soutěž je o velkých tlakovodních reaktorech tři plus generace, žádné odchýlení od tohoto plánu tam není. Tyto bloky budeme do Dukovan a následně do Temelína poptávat. Dnes se diskutuje i o malých modulárních reaktorech, sledujeme to, ale zatím jsou to jen plány ve fázi základního designu. Nových bloků v Dukovanech ani Temelíně by se to pravděpodobně ještě netýkalo.
Nestačilo by pro potřeby Česka prodloužit životnost současných bloků o deset dvacet let přes plánovanou životnost?
Věnujeme se tomu. Vidíme, že prodloužení Temelína o 30 let proti původně plánovaným 30 letům projektové životnosti vychází z hlediska ekonomiky investice a její návratnosti nejlépe. A dá se to vyřešit i technicky. Ale je to problém politický. Speciálně v Dukovanech, kde jsou bloky starší, bychom řešili politickou přijatelnost v Evropské unii, především z Rakouska a Německa. Nemusí pro ně být přijatelné, abychom dál provozovali bloky, které jedou od poloviny 80. let.
Štěpení ČEZ? Rozhodne se během jara, říká šéf firmy Beneš |
Odhlédneme-li od energetické koncepce, existuje i jiná možnost, jak by stát mohl vyřešit své energetické dilema jinak než jádrem?
Vždycky se dá zvolit jiná cesta. Můžeme postavit třeba plynové elektrárny, ale pak budeme závislí na dovozu plynu, což nemusí být z hlediska energetické bezpečnosti úplně rozumné. V mírových časech to funguje, ale co když přijde těžká doba a nikdo plyn nebude chtít dodat. Obnovitelné zdroje či energetické úspory mohou pomoci to dilema vyřešit, ale vždy to bude jen část bilance. Vymyslet se dá cokoliv, ale opakuji – základ energetické bilance po roce 2030 řeší jaderné bloky. To politici schválili, to je závazná politická vůle.
Ve světě při výstavbě nových reaktorů dochází často k násobnému překročení rozpočtu a prodloužení harmonogramu. Co můžeme udělat jinak, abychom se tomu vyhnuli?
Jaderné projekty jsou dlouhé, složité, riziko navýšení rozpočtu a prodloužení výstavby tu je vždycky. Ale je potřeba analyzovat, co a proč se stalo v jiných projektech. Třeba finské Olkiluoto, kde byl rozpočet překročen třikrát, ukazuje, že je třeba dopředu jasně nastavit bezpečnostní pravidla a pak je držet. A že je třeba vnímat, že jednotliví dodavatelé jsou v různé kondici. Jsou ale i projekty, které jedou podle projektu a v rámci rozpočtu.
ČEZ vzbudil rozruch, když prodal svá bulharská aktiva malé a takřka neznámé firmě Inercom. Jak budete na Bulharsko vzpomínat?
Do Bulharska vstoupil ČEZ ještě před mým příchodem, v roce 2004, když od státu koupil část distribuce. Jenže bulharský stát za těch téměř 15 let nesplnil skoro nic z toho, co při privatizaci slíbil. Byli jsme trpěliví. Říkali jsme si, že jako polostátní firma nemůžeme být první, kdo půjde do sporu s Bulharskem. Do arbitráže nakonec šli jako první Rakušané, pak Energo-Pro, které koupilo část distribuce od E. ON. Ten z Bulharska odešel se ztrátou. Dlouho jsme se chtěli dohodnout, ale nakonec jsme arbitráž také zahájili. A je jasné, že v takové situaci není soužití přátelské.
To je ten hlavní důvod, proč jste se rozhodli z Bulharska vycouvat?
Snažili jsme se dlouhou dobu dohodnout. V posledních letech jsme bulharskému státu říkali: Pojďte si to koupit zpátky. Jenže oni nám několikrát opakovaně řekli, že naše bulharské firmy odkoupit nechtějí. Tak jsme řekli, dobře, uděláme soutěž a prodáme to nejvyšší nabídce.
Jak si tedy vysvětlujete, že Bulharsko nyní chce do již podepsaného obchodu vstoupit?
To je předmětem politické situace v Bulharsku a je zbytečné to komentovat. Nemám detailní informace a netuším, co je přesně v hlavách bulharských politiků.
ČEZ prověří možnost vstupu Bulharska do prodeje svých aktiv |
Je možné, že se do toho stát nakonec zapojí a část aktiv převezme?
Analýzy, zda a za jakých podmínek by se do toho bulharský stát mohl zapojit, probíhají. Vzešlo to z posledního jednání s firmou Inercom, kdy se chystaly podklady pro bulharský antimonopolní úřad, a vedle toho v rámci diskuse vyvstal požadavek, jestli nemůžeme zanalyzovat, co nastane, kdyby do této transakce vstoupil na jejich straně i bulharský stát. Mělo by být jasněji do konce měsíce.
V arbitráži proti Bulharsku budete pokračovat?
Určitě, je to pro nás příležitost, vidíme v tom hodnotu. Arbitráž vychází z toho, že se k nám bulharský stát léta nechoval v souladu se smlouvou.
Překvapil vás ten rozruch kolem prodeje? Třeba, že po podpisu dohody rezignovala bulharská ministryně energetiky?
A za týden byla zpátky, ona jen rezignaci nabídla. Překvapilo mě to. Neznám důvody, proč to udělala, a nevím, proč nakonec neodešla. Bulharsko je v rámci Unie specifická země, víc asi nemá smysl to komentovat.
Inercom prý nenabídl úplně nejvyšší cenu, India Power prý nabídla víc. Proč jste tedy prodali právě Inerkomu?
To není úplně pravda. Dostali jsme dvě cenově velmi dobré nabídky. Jedna je na cenu zaplacenou najednou v krátkém čase a druhá počítala se splátkami. Pokud chcete takové nabídky porovnat, musíte započítat cenu peněz v čase. A když to uděláte, je nabídka od Inerkomu výhodnější. Cena přitom pro nás byla hlavním faktorem při rozhodování.
Kolik za svá bulharská aktiva dostanete? Mluvilo se o 320 milionech eur, tedy asi osmi miliardách korun...
Je to o dost více. To číslo zveřejníme, až ta transakce bude dokončena. A dokonce mohu říct, že i ta druhá nabídka byla na vyšší částku, pokud se to přepočte na současnou hodnotu.
Objevily se informace, že dvě banky, které měly tu transakci financovat, se stáhly. Nebojíte se, že Inercom nebude mít dostatek prostředků, aby uhradil kupní cenu?
S tím je třeba počkat, mají na to devět měsíců.
Bulharům někdo vynesl důvěrné informace, pravděpodobně z dozorčí rady. Už víte, kdo to byl?
Interní vyšetřování probíhá. Nejdřív se identifikuje, co je to za dokument, jestli je vůbec od nás. A pak se snažíme zjistit, kdo s ním mohl přijít do styku. A jakým způsobem se mohl dostat ven. Zdaleka to není u konce. Předpokládám, že to potrvá týdny.
V posledních dnech vzbudila rozruch skutečnost, že jste po dvou desítkách let ukončili sponzoring karlovarského filmového festivalu. Loni jste měli čistý zisk 19 miliard, to těch 15 milionů pro festival nenajdete?
Zisk sice z pohledu jednoho sponzoringu vypadá giganticky, ale když se podíváte na trend, v poslední době panují v energetice neutěšené časy. Pro letošek čekáme zisk někde mezi 12 a 14 miliardami. Musíme snižovat náklady ve všech oblastech. Všechny sponzoringy, výdaje na společenskou odpovědnost, charitu se snažíme pokrátit, snížit, některé jsme museli vypovědět. Představa, že necháme jednu akci beze změny v době, kdy jsme zrušili i vánoční setkání pro zaměstnance, není realistická.
Kdo o tom rozhodl? A proč jste třeba u festivalu nesnížili náklady třeba na polovinu?
Rozhodl jsem o tom já. Občas musíte udělat rozhodnutí a je vám to líto. Mám třeba rád i hokej a taky jsme úplně stejně zrušili sponzoring českého hokejového svazu. Zrušili jsme i další akce, někde dává smysl to jen snížit, někde je lepší to vypovědět a odejít. Neviděl bych v tom mimořádnost jedné akce.
Byl jste ve volebním štábu prezidenta Miloše Zemana i na jeho inauguraci. Přísluší to šéfovi polostátní firmy?
Myslím, že na to mám právo. Jako každý jiný člověk. Dal jsem si hodně záležet, abych nevstoupil do volební kampaně a nějak ji neovlivnil. To by společnosti ČEZ uškodilo, to bych považoval za rozpor s firemní kulturou. Ale šel jsem pozdravit pana prezidenta až po zavření volebních místností. Nevidím v tom nic špatného, navíc, když se dlouho známe.
A pomáhá vám ve vaší současné funkci, že je prezidentem právě Miloš Zeman?
Nevím, že by mi to v něčem pomáhalo. Ale určitě na Hradě sedí člověk, s nímž jsem schopen diskutovat o evropské energetické politice. A některé mé názory vnímá, případně je adoptuje do svého politického působení. V některých věcech se shodneme, v jiných ne.
