Příhoda z poloviny června 2001 pomyslně charakterizuje Antonína Charouze z tohoto léta. Jeden z nejbohatších Čechů, podnikatel, který vytvořil impérium několika desítek firem, od dealerů automobilů přes hokejovou Spartu až po poradenské společnosti, musí brzdit i ve světě byznysu.
Firmy z "ekonomicky spjaté skupiny Charouz Holding" jsou totiž vesměs ve špatné kondici, zkrachovalé Investiční a Poštovní bance dluží přes šest miliard korun, přičemž polovina částky je po lhůtě splatnosti. To z Charouzova týmu dělá jednoho z největších tuzemských dlužníků.
Charouz byl mužem IPB
Antonín Charouz v malém podnikal už za socialismu. Pořádal automobilové závody, tiskl reklamní materiály a jeho firma byla jediným tuzemským výrobcem motokár v tehdejším Československu. Ve velkém se však ve světě byznysu prosadil po revoluci.
Od samého začátku podnikatelské kariéry jsou jeho nejbližšími spolupracovníky lidé, které dobře znal ze světa motorismu. Především Charouzův spolujezdec Jan Trajbold a Josef Voják, do roku 1990 pracovník Ústřední rady odborů s odpovědností za motoristický sport.
Jeho podnikání provázejí dva základní milníky. Ten první je hned v roce 1990, kdy se stává dealerem značky Ford. Postupně Charouz vybudoval impérium a měl pod kontrolou prodej této značky v celé republice. A přidal i několik prodejců konkurenčních značek.
Následuje druhý důležitý bod - postupně se prohlubující vztah s Investiční a Poštovní bankou. Ta zpočátku poskytovala Charouzově podnikatelské skupině celní záruky a později i provozní úvěry. V roce 1994 založil Charouz svou dodnes hlavní firmu, Charouz Holding. Úvěry pro jeho skupinu představovaly 310 milionů korun.
V této době se sbližuje s nejvyššími manažery IPB Jiřím Tesařem a Liborem Procházkou. A do té doby průhledné vazby jeho skupiny vůči bance se začínají zamotávat.
Antonín Charouz nejprve stojí s ředitelem stavební firmy Vojenské stavby Jaroslavem Roušalem za založením firmy Transinvest, která spolu s Charouz Holding díky úvěru od IPB Vojenské stavby kupuje.
Brzy následuje další změna: IPB kupuje Vojenské stavby a skupina Charouz Holding a Vojenské stavby naopak akcie IPB. V jednu chvíli drží dokonce čtvrtinu akcií finančního domu.
Následují další nepříliš průhledné transakce. V roce 1998 například Vojenské stavby kupují vlastní akcie od firmy J. Ring, v níž působí Jaroslav Roušal, a za desetiprocentní podíl platí čtyřicetinásobek jeho tržní ceny. Vojenské stavby se postupně dostávají do stále horší kondice, v letech 1997 a 1998 mají ztrátu tři miliardy korun a nakonec krachují.
Selanka, než přišli Japonci
O tom, že AntonínCharouz byl mužem Jiřího Tesaře a Libora Procházky, svědčí podle jeho spolupracovníků skutečnost, že vztahy k bance se zhoršily v roce 1998, kdy do IPB vstoupila japonská Nomura. V té době skupina jeho firem bance dlužila přes sedm miliard korun a Nomura se rozhodla vřelý vztah IPB s Charouzem přehodnotit.
Přístup jednotlivých dealerů a dalších firem z uskupení k novým úvěrům je výrazně omezen. To, že někdejší automobilový závodník není žádným beránkem, dokládá podle lidí z ČSOB skutečnost, že před pádem IPB se přesouval majetek z firmy Charouz Holding na Charouz Group. Tedy z firmy, ve které měla banka zprostředkovaně určitou kontrolu, na firmu zcela ve vlastnictví Antonína Charouze.
"Charouz Group je paralelní strukturou Antonína Charouze, do které byly v letech 1999 a 2000 převedeny všechny společnosti, které nemají vztah s bankou a další aktiva. Rozšiřování aktivit Charouz Group a umrtvení činnosti Charouz Holding akceleroval pád IPB. Bonitní aktiva a aktivity drží Charouz Group. Převod aktiv je napadnutelný. Právní spor by ale trval 10 let a výtěžnost by byla 5 procent," píše se v důvěrné zprávě ČSOB.
Problémový dlužník se však rozhodl pro spolupráci s bankou. Podniky z Charouz Group prodává a peníze posílá ČSOB. "Dohromady splatil několik set milionů korun," říká zdroj z ČSOB.
Jeho motivace je jasná: ví, že mu zůstane hokejová Sparta a firma Bohemian Promotion Agency, která má práva na hokejovou extraligu. A bojuje o své místo ve sportovním byznysu.
Druhým důvodem je, že po pádu IPB z loňského července, k němuž tři miliardy nesplacených dluhů skupiny Charouz Holding napomohly, ztrácel Antonín Charouz vliv na některé části svého impéria.
Někteří dealeři se v poslední době pokusili majetek z uskupení vyvádět, banka na ně podala trestní oznámení a věří, že dohoda majetky navrátí. Řešení problémových půjček bez spolupráce s Charouzem ztěžuje skutečnost, že skupina nikdy nebyla majetkově propojena. "Jednotlivé společnosti jsou ovládány prostřednictvím ručení, malé majetkové účasti Antonína Charouze a tichého společenství," píše se v důvěrné zprávě ČSOB.
Čestný podnikatel? Jak pro koho...
Podání ruky považuji za smluvní vztah, řekl Antonín Charouz před třemi lety v rozhovoru pro časopis Týden. "Tomu se můžu jenom smát. Když jsem odcházel z firmy, kterou pan Charouz ovládl, slíbil mi roční odstupné a podal si se mnou pravici. Nic nedodržel a jeho spolupracovníci mě pak očerňovali v podnikatelských kruzích," říká bývalý manažer podniku, který díky úvěru od IPB ovládla firma, v níž se Antonín Charouz angažoval.
Ale je hodně lidí, kteří tvrdí, že obrázek muže, jehož podnikatelské problémy nepramení z nečestného jednání, je pravdivý. "Vždy jednal čestně a dodržoval dohody. Nikdy jsem s ním neměl problém," říká například hokejový agent Petr Svoboda, který s Charouzem vydával časopis Playboy.
O tom, že i ve sportovním byznysu nebylo vše zcela košer, napsal v loňském únoru deník Blesk. Ten otiskl, že tehdejší šéf sportovní redakce České televize Jiří Baumruk a jeho kolega Petr Vichnar si nechali postavit za nápadně výhodných podmínek luxusní vily v Praze od firmy Transinvest, vlastněné Charouz Holdingem.
Česká televize vysílá prvoligový hokej, na nějž má vysílací práva Charouzova firma BPA. Někteří sportovní redaktoři tehdy poukazovali na "nadstandardní" vztahy Charouze a šéfa sportovní redakce, který byl v souvislosti s aférou odvolán.
Rychlé vozy - velká vášeň
Se závoděním začal během studií v roce 1975. V roce 1987 jako jediný Čech vyhrál závod mistrovství světa cestovních vozů na okruzích. Podle lidí z branže udělal dva dobré tahy: jako první začal spolupracovat se západní značkou, takže měl nejlepší auto, a dokázal už za socialismu sehnat sponzory.
V roce 1994 jel v Kalifornii závod do vrchu Pikes Peak, vzal s sebou letadlo sponzorů a hlavně novinářů, kteří jeho vítězství v jedné z kategorií dokázali řádně prodat. V roce 1999 se stal mistrem republiky v závodech na okruzích.
"Soupeřům nikdy nic nedaroval. Při závodech, kde si jezdci obvykle půjčují rezervní součástky, když vlastní nemají, si Charouz nechal draze zaplatit každý šroubek, který po něm někdo chtěl. Závodník to nebyl špatný, uměl jezdit a z techniky, co měl, vytřískal maximum. Měl své prsty i v zákulisí, dokázal si pohlídat, aby v případě sporných situací byli pořadatelé na jeho straně," říká jeden z českých automobilových závodníků.
Jako podnikatel pořádal Charouz automobilové závody, na které zval i politické špičky, jako někdejšího místopředsedu ODS Petra Čermáka nebo ministra zdravotnictví Luďka Rubáše.
