Láhev v nejedné domácnosti či vinárně sloužila jako obdivovaný svícen. Láhev byla podstatnější než obsah, přestože se jednalo o Chianti - vlajkovou loď italského vinařství a současně symbol jeho úpadku i slávy.
Není snad ve vinařském světě lepší příklad toho, jak snadno lze zničit dobré jméno a jak těžké je získat jej zpět. Chianti, malebný kopcovitý kraj v srdci Toskánska, byl po dlouhá staletí domovem skvělých a mimořádně žádaných vín.
Ta se vždy prodávala velmi dobře, zatímco o poznání horší vína z okolních rovin jen s obtížemi. V roce 1932 tehdejší fašistická vláda neodolala komerčním tlakům a rozhodla o tom, že značku Chianti mohou nést i rozsáhlé oblasti v sousedství tohoto historického kraje.
Celková rozloha oblasti tak administrativně dosáhla neuvěřitelných 70 tisíc hektarů a proud levného Chianti se postupně rozlil po celém světě. Během dalších třiceti let se symbol prestiže italských vín v tomto proudu rozředil na symbol nejobyčejnějšího, bledého a nezajímavého vína. Skupina vinařských nadšenců, sdružená okolo známého barona Ricasoliho, začala náročný boj o znovuzískání bývalého renomé.
Dlouholeté úsilí bylo korunováno úspěchem v roce 1984, kdy vznikla značka Chianti Classico, vztahující se na původní vinice, klasifikované v roce 1716. Definitivní "nezávislost" pak získalo Chianti Classico v roce 1996 a prestiž se do tohoto kraje mezi Florencií a Sienou začala pomalu vracet.
Neplatí to absolutně, ale obvykle porovnání běžného Chianti s kvalitním Chianti Classico připomíná přestup z trabantu do alfy romeo. Na pultech našich supermarketů navíc ještě ke všemu převládá plytké, často průmyslově vyráběné Chianti, které nemá s tradicemi a hrdostí Chianti Classico společného už vůbec nic.
Celá "velká" oblast vín Chianti má dnes sedm částí, jejichž názvy na etiketě mohou zákazníka notně plést - Chianti Colli Senesi, Chianti Montalbano, Chianti Colli Fiorentini, Chianti Rufini, Colline Pisane, Colli Aretini a Chianti Classico. Původní, nejcennější oblastí je však jen ta posledně jmenovaná.
I dnes se část Chianti prodává v opleteném "fiasku", především jako suvenýr pro turisty. Proč se toto slovo dostalo do jazykově negativních souvislostí, o tom mohli vyprávět středověcí herci, kteří po neúspěšném vystoupení měli co dělat, aby uhnuli lahvím letícím z publika.
