Tehdy se svými kolegy, manažery z Třince, Chrenek koupil od Šrejbra klíče k železárnám - společnost Moravia Steel. Zaplatili za firmu, která držela 65procentní podíl v hutích, 2,3 miliardy korun.
Celou částku si museli vypůjčit u České spořitelny. Nyní jim chybí doplatit bance posledních 600 milionů korun. Úvěr mají splatit v roce 2004. Firma se stínem skandálu financování ODS, Moravia Steel, již brzy nebude skupinu Třince zastřešovat vůbec a odsune se do pozadí.
Tomáš Chrenek spolu s Evženem Balkem, Lubomírem Blaškem, Jánem Moderem a Ivo Dubšem, jediným z generace původních privatizátorů Třince, se stanou přímými akcionáři jediných soukromých oceláren v zemi.
Železárny, které Chrenek spoluvlastní, mají roční tržby přes 22 miliard korun. Vlastní jmění hutí přesahuje deset miliard. Z dob Milana Šrejbra zůstává stejné pětici mužů také významný vliv ve slavných českých filmových ateliérech.
Kromě majority v Třinci má totiž Moravia Steel 79,7procentní podíl ve firmě AB Barrandov. Chrenek se snaží už tři a půl roku ateliéry prodat. A to i přes fakt, že se firma nacházející se v katastrofálním stavu mezitím díky zájmu amerických filmařů přece jen rozhýbala.
Sen o ocelářském kolosu
Kromě toho, že už pět let figuruje jako muž číslo jedna v Třinci, Chrenek již před časem rozehrál v českém hutnictví vyšší hru. Zatím není úplně jasné, jakou cestou a s jakými partnery, ale jednoznačně směřuje k tomu, aby získal co nejlepší pozici v budoucím propojeném českém ocelářském kolosu.
Kolem Vítkovic a Nové huti, které vinou nezdařené manažerské privatizace balancují na pokraji bankrotu, krouží už dlouho. Třinec si dokonce 11,5 procent akcií Nové huti loni v červnu koupil.
Nejblíže svému ambicióznímu cíli ovládnout celé české ocelářství byl loni na jaře. Tehdy dokázal starší myšlenku na vytvoření megahutí spojením všech tří severomoravských oceláren dostat až na stůl kabinetu Miloše Zemana.
Nakonec koncepce, kterou připravila bruselská firma Eurostrategy, o které jsou lidé z oboru přesvědčeni, že pochází z hlav třineckých bossů, narazila. Překvapivě ji za svou nevzal jinak neohrožený zachránce českého ocelářství a zastánce vzniku megahutí ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr.
Tomáš Chrenek dodnes tvrdí, že s vznikem Eurostrategy nemá nic společného. Její principy však považuje za nejlepší cestu, jak tuzemské hutnictví může do budoucna přežít.
Tvrdého manažera, který chce pro svou skupinu získat co nejlepší postavení v budoucích megahutích, znervóznil loni v červnu Václav Klaus. Na semináři o budoucnosti velkých podniků na Vysoké škole báňské mu do očí řekl: "Jste nekonečně altruističtí. Chcete schlamstnout ostravské hutě, abyste zachránili hutnictví, ať vás to stojí, co to stojí."
Jenže předseda sněmovny se dost mýlil. Eurostrategy navrhovala, aby spojený hutní kolos stát vyčistil, nalil do něj zhruba 30 miliard a následně je Třinci prodal za jedinou korunu.
"To, co navrhovali přes Eurostrategy, považuji za nekorektní," vzpomíná na loňský lobbistický boj kolem toho, kdo bude dirigovat fúzi českých oceláren, šéf odborového svazu Jan Uhlíř. Jinak Chrenka považuje za schopného manažera.
"V Třinci odvedl dobrou práci. Má konkrétní představu, za kterou tvrdě jde. Myslím, že není nekritický ješita. Je si vědom slabostí své skupiny," soudí. Naráží tím na nedostatečnou kapitálovou vybavenost Třineckých k tomu, aby se mohli postavit do čela budoucích vlastníků integrovaných českých hutí.
"Při jednání vnímá racionální argumenty. Jsem vzhledem k Třinci podstatně klidnější, než když patřily Milanu Šrejbrovi," přidává Uhlíř. Ani v odborářích přímo v podniku nemá Chrenek coby majitel odpůrce.
"Komunikace s majitelem je dobrá. Pan Chrenek se na požádání s námi kdykoliv sejde. Firma prosperuje. Nemám výhrady," říká stručně tamní odborový předák František Ligotský.
Mistr kompromisu?
Tomáš Chrenek připomíná v posledních měsících při tancích kolem dvou hutí, které skomírají v náručí státu, mistra kompromisu. Když definitivně padla varianta Eurostrategy, střídavě prohlašoval, že o tak zadlužený kolos, jakým je ostravská Nová huť, nemá zájem, a pak společně s minoritním americkým akcionářem Třince CMC ujišťoval, že jejich zájem o celé české hutnictví, tedy včetně Nové huti, trvá.
Koalici se snažil vytvořit se švýcarskou firmou Duferco, letos rozehrál námluvy o společném postupu s americkou největší ocelárnou U.S. Steel. V posledních týdnech se sešel také s vlastníky indické skupiny Ispat, která dostala od vlády exkluzivitu na prodej státního podílu v Nové huti.
Chrenkovým partnerem, který mu pomáhal lobbovat v bruselských kruzích, je někdejší ministr bez portfeje Pavel Bratinka. Podle mnohých tento vztah fakticky diriguje podnikatel Martin Ulčák, který má úzké vazby na špičky ČSSD. V Bratinkově firmě Euroffice má Ulčák podíl.
"Ulčák nás spolu asi před dvěma lety seznámil," vzpomíná Pavel Bratinka. "Výslovně s panem Ulčákem nijak nespolupracuji," tvrdí Chrenek. Někdejší obchodník socialistického podniku zahraničního obchodu Kerametal přišel do Moravia Steel jako najatý manažer. Dnes v roli vlastníka už sice odložil své oblíbené kožené bundy a vyměnil je za oblek, ale stále je ve společnosti průmyslníků nepřehlédnutelný.
Prozradí jej vlasy vždy pečlivě uhlazené brilantinou. Tomáš Chrenek je dodnes občanem Slovenské republiky, české občanství má získat v květnu. Devětatřicetiletý ocelář využil svých dřívějších kontaktů v Kostarice a stal se jejím honorárním konzulem na rodném Slovensku. "Jde o čestnou funkci, moc času mi to nezabírá," říká.
