Když se slavný cestovatel Sir Richard Francis Burton v polovině devatenáctého století stal prvním bělochem v historii, který v přestrojení za arabského derviše pronikl do posvátných a přísně zapovězených měst Mekky a Mediny, stěžoval si jen na dvě věci. Mrzelo ho, že nemůže moc kreslit skicák, na který zvěčňoval krásné stavby i tváře spolupoutníků, musel skrývat v dlani a provádět s ním předepsané úklony, když předstíral, že se jako správný muslim modlí k Alláhovi. A taky litoval, že si s sebou na cestu rozžhavenou pouští nemohl vzít sluneční brýle ty zkrátka nepatřily do výbavy tehdejšího zbožného poutníka, a kdyby ho s nimi někdo přistihl, jistě by byl odhalen a pravděpodobně na místě zabit. "V nesnesitelném pouštním vedru," píše ve své knize, "dovedou brýle se začouzenými skly subjektivně snížit teplotu okolí až o deset stupňů." Vida. Že by Richard Francis Burton bezmála o půldruhého století dříve než návštěvníci diskoték a "raves" pochopil, že se díky správně vybranému páru slunečních brýlí můžete stát skutečně "cool"? Asi to tak bude. A vidíte to svět je čím dál tím skvělejší. Dnes si už na cestu do Mekky bere sluneční brýle každý druhý. A dioptrické brýle? Ty jsou taky stále dokonalejší. Dnes už ani lidé s deseti či patnácti dioptriemi nemusí mžourat za nechutně tlustými těžkými skly, přirovnávanými ke "dnům lahví od coca-coly". Moderní technologie umožňují vyrábět skla s vysokou lomivostí, skrz která i tomu největšímu brýlovci můžeme pohlédnout do očí. Ovšem taková sklíčka něco stojí. A co teprve obroučky? Občas tak trochu přemítám, jak je možné, že pár gramů kovu se značkou známého designéra leckdy přijde na dva, tři i více měsíčních platů. Ale proč bychom si stěžovali, že nás brýle stojí příliš mnoho? Vzpomeňte si na Richarda Francise Burtona. Toho pár začouzených skel, smontovaných několika drátky dohromady, mohl svého času stát i život.
***
Iva Pekárková, spisovatelka
***
Iva Pekárková, spisovatelka
