„Tyto silně lepivé pruhy o šíři přibližně třicet metrů, pokryté například leteckým nástřikem škrobového gelu, budou s přiměřenými odstupy nanášeny kolmo ke směru pohybujících se sarančat. Hmyz se pohybem přes tato místa zamaže ekologickým, v podstatě jedlým lepidlem, přestane se pohybovat a uhyne,“ představuje Václav Husák své řešení, které si zaregistroval u Úřadu průmyslového vlastnictví.
Na místech krajiny s opakovanými nástřiky se podle jednasedmdesátiletého Husáka budou tvořit doslova hromady mrtvolek, které mohou být posléze nakládány a odváženy k průmyslovému zpracování. Což znamená, že se z mrtvého hmyzu může stát průmyslový zdroj hmyzí bílkoviny a chitinu.
„Můj nápad navrhuji využít k likvidaci dosud nelétavých forem přemnoženého hmyzu pohybujícího se vždy jedním směrem. V krajině by se leteckými postřiky vytvořily pravidelně pruhy – jakési sarančolapky,“ popisuje Husák.
Masivní přemnožení sarančat je považováno za jednu z takzvaných deseti ran egyptských, pohrom zaznamenaných ve Starém zákoně.
Kdo kdy viděl tmavá mračna tohoto hmyzu pustošit krajinu, snadno pochopí. Oblak letících sarančat může mít plochu až 12 kilometrů čtverečních a v hejnu i dvě miliardy jedinců, kteří dohromady váží tisíce tun. Když se tato vyhladovělá hmyzí oblaka pustí do úrody, nemusí z ní nic zbýt. Rozvojové země, které jsou jimi sužované, v takových momentech vyhlašují stav nouze.
Obvykle se likvidují masivním chemickým postřikem, jenže ten není příliš přátelský k přírodě. Zahubí veškerý hmyz a je toxický. Například v místech, kde jsou zdroje pitné vody, se nesmí používat. Pro takové případy jsou podle Husáka jeho lepicí pásy ideálním řešením.
Navíc hromady uhynulého hmyzu mohou najít uplatnění v průmyslu i doma na talíři. Dle Husáka by se takto sarančata mohla ve velkém i chovat. Na lepidlem ohraničeném poli by se nechala vyrůst a pak by se ve správný čas chytla na lep. Pro svůj nápad nyní shání investora, který by byl schopen jej uplatnit.
Senzační teorie v praxi naráží
Takzvané sarančolapky jsou jen jedním z mnoha vynálezů a zlepšováků, kterými se bývalý vědeckotechnický redaktor ČTK a pozdější podnikatel Václav Husák chlubí. Některé z nich má patentované.
Jedná se například o nástavec na plynový hořák sporáku, který má šetřit plyn, stavební prvky s příměsí polyuretanu a polystyrenu a spojovací zařízení pro nábytkové stavebnice. Pracuje ale například také na tenisové raketě s otočným systémem v rukojeti nebo paddleboardu s ploutví, na němž se lze rychle pohybovat pouhým zhoupnutím se. Kuriozitou je například padák pro motocyklistu, který jej před nárazem vytáhne z motorky do vzduchu.
S uplatněním svých vynálezů má Václav Husák ale štěstí asi tak jako věhlasný Jára Cimrman. Jeho teorie v praxi ztěžka naráží. Počátkem 90. let uspěl se svou nábytkovou stavebnicí z papírových trubek. Jeho firma Rollpa měla roční obrat v desítkách milionů korun. Přesto nakonec skončil v dluzích a s exekutory na krku. Se svými dalšími vynálezy už se na trhu neuplatnil.
Naposledy se nechvalně zapsal s návrhem nanášení práškové barvy za vysokých teplot na nekovové materiály – konkrétně dřevo. V roce 2013 tímto nápadem uspěl v televizní reality show Den D. Pozdější projekt, do nějž vložil své peníze i miliardář Karel Janeček, ale nevyšel. Investoři ztratili v Husáka důvěru.
