Bezpečnostní jestřábi na Západě, zejména ve Spojených státech, se na Čínu dívají jako na novou imperiální mocnost, která vytváří vazalské státy prostřednictvím predátorských půjček.
Jejich úzkost podněcuje čínská kolosální iniciativa Nová hedvábná stezka (Belt and Road Initiative - BRI) - rozsáhlý globální program rozvoje infrastruktury, který je většinou financován nebo sponzorován čínskou vládou. Napsal o tom server Deutsche Welle.
Podle jednoho odhadu těžební společnosti BHP by celkové výdaje na projekty související se stezkou mohly do roku 2023 dosáhnout téměř 1,3 bilionu dolarů. To je sedmkrát více než investice v rámci amerického Marshallova plánu na obnovu evropských ekonomik pro druhé světové válce.
Někteří čínský projekt velebí jako nový Marshallův plán, který by mohl podstatně snížit náklady na obchod, zlepšit propojení a nakonec pomoci vytáhnout několik zemí z chudoby. Jiní obviňují Čínu z toho, že strategicky vytváří dlužníky, aby podpořila svůj globální vliv.
Jako varovný příklad zmiňují kritici přístav Hambantota na Srí Lance. Čína převzala kontrolu nad strategicky významným přístavem v roce 2017 poté, co Srí Lanka nedokázala splatit čínský dluh. Napsal o tom deník The New York Times.
Kudy povede nová hedvábná stezka
Nová zpráva poradenské společnosti Rhodium Group vycházející z newyorského trhu však mýtus, který obklopuje čínské půjčky, zpochybňuje. Z analýzy vyplynulo, že Čína se svými dlužníky většinou jedná velmi opatrně. Autoři zprávy, kteří analyzovali 40 případů restrukturalizace čínského dluhu ve 24 zemích, zjistili, že majetek Čína zabavila pouze v případě Srí Lanky. V roce 2011 pak Čína výměnou za odpuštění dluhů převzala kontrolu ještě nad pozemkem v Tádžikistánu.
Častým jevem jsou opětovně sjednané půjčky, které představují významnou část čínských zámořských úvěrů. Akademici čínsko-africké výzkumné iniciativy na Johns Hopkins University v USA sledovali v letech 2000 až 2017 v Africe půjčky v hodnotě 143 miliard dolarů. Vědci z Bostonské univerzity identifikovali od roku 2005 více než 140 miliard dolarů v čínských úvěrech pro Latinskou Ameriku a Karibik.
Zpráva zjistila, že věřitelé měli na Čínu větší vliv, když měli přístup k alternativním zdrojům financování, jako je Mezinárodní měnový fond nebo mezinárodní kapitálové trhy.
Případ Afriky
Američtí bezpečnostní jestřábi často vyjadřovali své znepokojení nad prohlubováním hospodářských a vojenských vazeb země s Afrikou. Čína v roce 2009 překonala USA jako největšího obchodního partnera kontinentu.
Americký poradce pro národní bezpečnost John Bolton minulý rok řekl, že Čína strategicky využívá dluhů k tomu, aby udržela státy v Africe v zajetí přání a požadavků Pekingu.
Bližší zkoumání čínských půjček však ukazuje, že přihlášení se do BRI neznamenalo pro africké země více úvěrů od Pekingu. Naopak roční výpůjčky do Afriky po oznámení BRI v roce 2013 výrazně poklesly a od té doby se pohybovaly kolem těchto úrovní. Objem půjček u čínského Eximbank, největšího zdroje čínských úvěrů na kontinentu, v posledních pěti letech významně klesl.
Riziková záležitost
Asijská ekonomická mocnost se snažila vymáhat svůj dluh od Venezuely, největšího zahraničního věřitele, který má od roku 2007 půjčky v hodnotě více než 60 miliard dolarů. Peking očekával, že půjčka bude splacena ropou, ale politická turbulence ve Venezuele a klesající produkce ropy způsobily, že Čína obdržela pouze úroky ze svých úvěrů.
Podobně se Čína snažila přimět ke splácení dluhu Ukrajinu, která měla pro změnu splácet obilím. Peking musel spor nakonec vyřešit mezinárodní arbitráží.
„Případ Ukrajiny ukazuje, že navzdory velikosti Číny a rostoucímu mezinárodnímu hospodářskému vlivu, zůstává její pákový efekt v některých z těchto případů poměrně omezený, a to i ve sporech s mnohem menšími zeměmi,“ uvedla zpráva.
„Neudržitelné“ úvěry
Zájmy západních politiků však nejsou zcela neopodstatněné. „Samotný objem opětovných vyjednávání o dluzích poukazuje na oprávněné obavy z udržitelnosti půjček ze strany Číny,“ uvádí se ve zprávě. Zpráva rovněž upozorňuje, že počet zemí v nouzi může v příštích několika letech vzrůst, protože od roku 2013 do roku 2016 Čína zahájila mnoho projektů.
Čínské státní společnosti preferují rozvoj projektů financovaných Čínou - často bez transparentního nabídkového řízení. Tato neprůhlednost vytváří příležitosti pro korupci a je vnímána jako pobídka k navyšování nákladů na projekty. Existují také obavy o kvalitu staveb. Předražené projekty a rostoucí závislost na čínském dluhu navíc způsobily, že se mnoho rozvojových zemí ambiciózního projektu obává.
Studie také zjistila, že po prominutí dluhů ze strany Číny někdy následuje více často větších úvěrů a jejich cílem rozhodně není snížit zadluženost dlužníka vůči Číně. Příkladem je Botswana, které Peking vloni odpustil dluh ve výši 7 milionů dolarů a vzápětí zemi údajně nabídl až 1 miliardu dolarů na financování nové infrastruktury.
Zpráva uvedla, že dluhy jsou často odpuštěny bez formálního procesu opětovného vyjednávání, a to i v případě, že existuje jen málo důkazů, že dlužník čelí finančním problémům. To ukazuje na to, že Čína pravděpodobně odpouští dluhy, aby ukázala podporu půjčujícím zemím a zlepšila oboustranné vztahy.
Ukázka z dokumentu o projektu nové Hedvábné stezky:
26. dubna 2019 |
