Šanghaj, hospodářské srdce Číny

Šanghaj, hospodářské srdce Číny | foto: Reuters

V Číně vypuklo úvěrové šílenství. Lidé si půjčují na bydlení i mobily

  • 61
Číňané si po krizi zvykli čím dál víc se zadlužovat. A ekonomové varují, že už to nemusí být jen čínský, ale světový problém. Objem krátkodobých půjček z roku na rok vyskočil o čtyřicet procent. Čínské banky drží pět procent špatných úvěrů, ale podle neoficiálních zdrojů to může být až třetina půjček.

Kdysi spořiví Číňané se čím dál tím rychleji učí žít na dluh. Zatímco ještě před finanční krizí se drželi zpátky, po ní se obava z půjček začala postupně vytrácet. Situace se nyní dostala do bodu, v němž hrozí, že objem úvěrů přeroste Číňanům přes hlavu.

Rychlé přifukování dluhu začalo právě během krize, kdy čínské politické špičky zachvátila panika, že nedostatečná poptávka ze zahraničí bude znamenat zpomalení růstu. A tak se prostřednictvím úvěrů začaly ve velkém pumpovat peníze do ekonomiky. Začalo se hodně stavět, ale peníze šly prakticky na všechno.

Toho si samozřejmě všimli běžní Číňané a řekli si: pokud si na svůj provoz nebo investice mohou půjčovat firmy včetně státních, proč bychom si na své investice, rozuměj spotřebu, nemohli brát úvěry i my?

Stalo se. A patrné je to hlavně v poslední době. Podle zprávy Deutsche Bank se v uplynulých třech čtyřech měsících tempo zadlužování domácností prudce zrychlilo. „Pokud se zaměříme pouze na spotřebitelské půjčky, pak Čína zažívá něco, co by se dalo nazvat úvěrovým šílenstvím,“ uvádějí analytici německé finanční instituce.

Na rozdíl od dřívějška tak celkový dluh přifukují víc domácnosti než firmy. Objem krátkodobých spotřebitelských půjček se nyní meziročně zvyšuje téměř čtyřicetiprocentním tempem. A naopak podíl firemních půjček z celkového objemu nově poskytnutých úvěrů dlouhodobě klesá. Zatímco ještě před deseti lety to byly dvě třetiny, nyní je to jen 45 procent.

Rušno je kolem hypoték, protože ceny nemovitostí – zejména ve městech – prudce stoupají. Mnoho Číňanů ale na vlastní bydlení nemůže dosáhnout, protože poměr ceny nemovitosti a příjmu je vysoký. V zemi, kde ceny domů a bytů zatím prakticky jen rostly, se přesto nafukuje realitní bublina. Bohatší Číňané kupují nemovitosti jako investici, čekají, že jejich ceny porostou do nebe.

K nárůstu spotřebitelských půjček, jak si všímá reportér New York Times, zase vydatně pomáhají technologie. V čínských městech už skoro všichni používají k platbám smartphone. V restauracích se číšník obvykle jen zeptá, prostřednictvím které aplikace chcete zaplatit – nabízí se WeChat nebo Alipay. Hotovost přijde na řadu až jako poslední. Ještě před třemi lety by se na nic neptal, protože všichni platili cash.

I kvůli půjčkám domácností vystoupalo podle agentury Bloomberg celkové zadlužení země zhruba na 260 procent hrubého domácího produktu. Jde o 28 bilionů dolarů (v přepočtu zhruba 620 bilionů korun), zatímco ještě v roce 2008 to bylo pouze kolem šesti bilionů dolarů.

Sama o sobě by nynější úroveň zadlužení nemusela představovat problém, existují země, které mají dluhy vyšší. V případě Číny navíc nejde o dluh vlády, její podíl na HDP je naopak nižší než u řady zemí. Problémem je však struktura dluhu.

„Všichni vědí, že v Číně existuje úvěrový problém, ale často se zapomíná na jeho rozměr. Je to důležité i z globálního pohledu,“ řekla Financial Times analytička výzkumné firmy Autonomous Research Charlene Chu, která čínský dluh dlouhodobě sleduje. Čínské banky podle Chu, která dříve pracovala v ratingové agentuře Fitch, podceňují špatné úvěry. Zatímco podle oficiálních údajů se jejich podíl pohybuje kolem pěti procent, analytička spočítala, že problém se splácením může mít až třetina půjček.

Globální problém

Pokud se říše středu zadýchá, nepocítí problémy jen Číňané, ale lidé po celém světě. Z velkých institucí naposledy před nárůstem čínského zadlužení varoval Mezinárodní měnový fond. „Mezinárodní zkušenosti naznačují, že takový nárůst úvěrů, jako nyní zaznamenává Čína, je nebezpečný. Roste riziko náhlých změn, případně zřetelného zpomalení růstu,“ uvádí fond ve zprávě z minulého týdne.

Analytici fondu tvrdí, že čínské vládní špičky zavírají nad úrovní dluhu oči, protože by rády – ať to stojí, co to stojí – splnily svůj závazek zdvojnásobit mezi lety 2010 a 2020 výkon ekonomiky. „Úřady udělají všechno, co mohou, aby dosáhly svého cíle,“ uvádí fond. A zároveň jedou na doraz. Pokud by přišla krize, nebudou mít dostatek nástrojů, jak tlumit její následky.

Částečně si však problém v Pekingu uvědomují. Čínské firmy například brzdí své nákupy za hranicemi. Během prvních sedmi měsíců letošního roku klesl objem čínských zahraničních investic ve světě na 57 miliard dolarů, což je o 44 procent méně než ve stejném období loňského roku.

Úřady dokonce minulý týden vydaly nařízení, které omezuje zahraniční investice čínských firem v ubytování, zábavním průmyslu, nemovitostech či do sportovních klubů. Zároveň zakazuje nákupy firem spojených s hazardem a sexuálním průmyslem.