Mobily a další zařízení pro telekomunikace: 33 miliard. Kabelky a kufry: dvě miliardy korun. Hračky: 2,6 miliardy korun. To je jen příklad toho, co a za kolik se do Česka minulý rok dovezlo z Číny.
Bojovat s označením "Made in China" je, zdá se, pouhá iluze. Člověk by si kvůli baterce vyrobené v Číně ani nezavolal ze svého mobilu, nezapnul počítač, protože většina jeho komponentů je taky z Číny, a nejspíš by chodil nahý a bosý.
Číňané navíc stále více vyvážejí i květiny, brambory, zeleninu, ovoce a mléčné výrobky. Z říše středu už brzy nebude jen světová továrna, ale i světová farma a na nás bude, jestli si koupíme hrušku z jižních Čech nebo tu, která se plavila přes oceán.
Jen za loňský rok sem nákladní automobily z překladiště v německém Frankfurtu navezly 124 milionů párů bot, jejichž průměrná cena je vzhledem k aktuálnímu poklesu dolaru pouhých 34 korun. Schovají se za ni značkové tenisky i čínské žabky.
Jen ty prosté kupecké počty nejdou člověku do hlavy: Češi si koupí v průměru nanejvýš pět párů obuvi za rok. Tak kdo si kupuje ten zbytek?
Otázkou však zůstává etiketa a spotřebitelské testy. Ukázalo se, že co je čínské, je nejen levné, ale může být i nebezpečné. Jen v rámci Evropské unie bylo loni oficiálně označeno za příliš nebezpečné k prodeji na tisíc výrobků a téměř polovina z nich pocházela z Číny.
RAPEX, varovný systém Evropské ochrany spotřebitelů, zachycuje za první tři měsíce letošního roku další nebezpečné výrobky: Ve Velké Británii číhá chemické nebezpečí v dětských slunečních brýlích, ve Finsku má problém panáček Kevin. Jeho nožičky mají čtyřicetkrát vyšší obsah ftalátů než dovolují normy.
Čtěte ve čtvrtečním magazínu DNES
Co všechno už Číňané umějí vyrobit a v jaké kvalitě? Jak levnému čínskému dovozu odolává české zboží? Čtěte ve čtvrtečním magazínu MF DNES.
