Fantazie? Poté, co Lenovo koupilo od americké IBM výrobu osobních počítačů, už ne. A Lenovo není zdaleka samo.
Experti pekingské vlády za podpory exprezidenta Ťiang Ce-mina a expremiéra Ču Žung-ťiho si v polovině devadesátých let narýsovali, že na padesát mamutích podniků ve vlastnictví státu se má do roku 2010 stát světově konkurenceschopnými nadnárodními firmami.
A zkušenosti z poslední doby ukazují, že když se novodobí mandaríni "tržního socialismu" pro něco podobného rozhodnou, tak se to s největší pravděpodobností také stane. Několik dalších příkladů, kromě Lenova, už existuje.
Třeste se, jdeme do ciziny
Například firma Haier, výrobce potřeb a přístrojů pro domácnost, má sídlo ve městě Čching-tao v provincii Šan-tung a její jméno mnoha lidem až tolik zatím neříká. Zdání však klame.
Haier drží sedmdesát procent obrovského čínského trhu, loni měl obrat 12,2 miliardy dolarů a je dnes zastoupen ve více než sto zemích. Má továrnu v USA a jeho další pobočky v Evropě.
Výsledek je vidět třeba v americké síti Wal-Mart, která je vůbec největším obchodníkem světa. Haier zde nabízí miniledničky za pouhých 98 dolarů a pračky za 255 dolarů. Stal se tak velmi rychle největším konkurentem daleko známějšího Whirlpoolu.
Naprosto likvidační metodu pak zvolil další čínský gigant - společnost Chua-wej vyrábějící technologie pro telekomunikace. Její poměrně technicky dokonalé výrobky jsou nabízeny až o třicet procent levněji než ty konkurenční.
Podle expertů je právě tento podnik dokonalým příkladem "nové globalizované Číny". Loni přes čtyřicet procent jeho příjmů ve výši pět miliard dolarů pocházelo ze zahraničí. Dokonce tři tisíce z jeho 24 000 zaměstnanců jsou cizinci, což je u čínských firem zatím spíše ojedinělé.
Jeho výzkumné středisko ve speciální ekonomické zóně Šen-čen (na hranici s Hongkongem) silně připomíná kalifornské Silicon Valley.
Podnikání v Číně však má i svá specifika. Firmu spoluzakládal i důstojník Čínské lidově-osvobozenecké armády Ženg Čeng-fej a dodnes se spekuluje o tom, že i tento supermoderní podnik nadále ovládají špičky komunistické armády.
I další plány jsou velkolepé. Baosteel, ocelářská společnost ze Šanghaje, se má stát do pěti let třetím největším výrobcem ve svém oboru na světě a chce investovat tři miliardy dolarů v Brazílii.
China Minmetals hodlá zase "pozřít" Noradu, kanadskou společnost pro těžbu mědi a niklu. Cena? Sedm miliard dolarů. No a skupina pro výrobu automobilových dílů Wan-siang, kterou kdysi založil syn rolníka jako dílnu na opravu jízdních kol, podniká už ve čtyřiceti státech.
Nákupy ve velkém
Poslední příklad "velkého pochodu" podniků říše středu světem se objevil minulý pátek. Bylo oznámeno, že zkrachovalou britskou automobilku MG Rover nakonec pravděpodobně koupí čínská firma Nanjing Automotive. - více zde
Britským dělníkům tak svitla naděje na alespoň částečné obnovení výroby v továrně Longbridge u Birminghamu.
A kdo byl největším soupeřem při převzetí Roveru? Krajané. Největší čínská automobilka Shanghai Automotive Industry Corporation.
Pádem Roveru na jaře skončila činnost poslední velké automobilky v Británii. Koho by přitom před několika lety napadlo, že záchrana přijde ze země, kterou si mnozí pořád spojují pouze s levným oblečením, levnými botami a hračkami.
