Co mi vadí ...

- Bedřich Danda, předseda sdružení podnikatelů : Musím začít tím, jak jsme se měli do roku 1989. Jak jsme všichni pracovali, užívali si, žadonili jednou za pět let o čtyřicet marek na devizový příslib. Všichni měli nějakou práci, a když chyběly peníze, něco si ukradli ve státním podniku či družstvu a život šel dál. Když někdo kradl více, třeba na domek nebo auto, a chytili ho, pak ho odsoudili za rozkrádání socialistického majetku v rámci paragrafu 132. Po roce 1989 odpadly starosti se sháněním dokladů a marek, někteří si dokonce za hranice jezdí nakupovat levnější potraviny, ale zlodějna bují v daleko větší míře než kdy jindy. A to i v soukromých podnicích.

 Mezi podnikateli vládnou nepoctivé vztahy a velké množství podvodů. Když mi moji přátelé z Frankfurtu v lednu 1990 říkali, že napravit tuzemské podnikatelské prostředí bude možno za pětadvacet let, přesvědčoval jsem je, že za pět let naši republiku nepoznají.

Jak jsem se tehdy mýlil. Morálka některých podnikatelů je tak nízká, že jejich podnikání spočívá jen v tom, jak někoho okrást nebo podvést. Ale dosti skepse. Věřím, že se začne dařit.

Že budeme v roce 2003 přijati do Evropské unie, že se k sobě začneme lépe chovat. Při jedné rozhlasové besedě jsem dostal otázku: Nepřišel jste za minulých deset let o iluze? A já jsem odpověděl, o iluze ne, ale přišel jsem díky tunelářům o velmi mnoho peněz. A to mi vadí!