Kromě zákonů, které dávají spotřebitelům nová práva, přibyly i některé předpisy stanovující povinnosti pro druhou stranu pultu. I ty však de facto posilují základní spotřebitelská práva na kvalitní informace, na možnost volby a bezpečný výrobek či službu.
K těm, o kterých se mluví nejvíce, patří nová „hospodská“ vyhláška, která přitvrdila restauracím hygienické podmínky, „masný“ předpis, který nařídil řezníkům informovat zákazníka o tom, z jaké krávy pochází flákota hovězího.
I když mnozí považují předpisy za zbytečný ústupek Bruselu, pro spotřebitele mají velký význam. Berou, nebo alespoň ubírají nepoctivým podnikatelům možnost „brát zákazníka na hůl“. O to, zda a jak budou naplňovány, se musí postarat inspekční orgány.
Na zákazníkovi však záleží, jak rychle ke změně dojde. Je jen na něm, jestli bude dál chodit do hospody, kde na toaletách visí místo sušiče rukou jeden špinavý ručník, či bude dál nakupovat u obchodníků, kteří neznají a nerespektují zákony. Proto by je měl znát i on.
Ne všechny nové zákony však přinesly spotřebitelům výhody. Přibyl jeden, který jde přímo proti nim: zákon o odpadech. Bere lidem motivaci třídit domácí odpad. Podle něj se nebude platit za počet vyvezených popelnic, ale paušálně za osobu.
Zájezdy s cestovními kancelářemi budou méně riskantní
Jak to bylo
Novákovi si v létě 2000 vybrali zájezd na Mallorku z katalogu cestovní kanceláře, vyplnili přihlášku, připlatili si pojištění léčebných výloh v zahraničí, zaplatili zálohu a těšili se na dovolenou. Ta se vydařila, ale před zpáteční cestou na letišti Novákovi zjistili, že cestovní kancelář mezitím zkrachovala a letecká společnost je domů nedopraví, pokud si letenku nezaplatí sami. Zaplatili a řekli si, že mohli dopadnout ještě hůř. Kdyby cestovka zkrachovala ještě před odjezdem, nemuseli vůbec vycestovat a pravděpodobně by přišli o peníze, které do zájezdu investovali.
Zákon č. 159/1999 říká, že cestovní kanceláře se musí pojistit proti úpadku, jinak neobdrží licenci k podnikání. Čím vyšší je sjednaná pojistná částka (procento z obratu), tím více peněz klienti v případě úpadku této kanceláře dostanou.
Jak to je od dubna 2001
Novákovi si mohou vybrat, zda si koupí zájezd u cestovní kanceláře, která je organizátorem zájezdu a je pojištěná proti úpadku, nebo u cestovní agentury, která zájezdy kanceláří pouze prodává a pojištěná není. Vyberou si z nabídky v katalogu, vyplní cestovní smlouvu, která musí obsahovat storno podmínky, název kanceláře, jména účastníků zájezdu, jeho termín, přesné vymezení služeb (jako je například ubytování, stravování, doprava, pojištění léčebných výloh, výši zálohy i celkovou cenu zájezdu) a zaplatí zájezd. Od cestovky dostane každý účastník zájezdu doklad o pojištění cestovní kanceláře pro případ úpadku se jménem pojišťovny, podmínkami pojištění a způsobem oznámení pojistné události a doklad o zaplacení.
Jak to bylo
Za vůdce horské výpravy nebo raftové posádky se mohl prohlásit každý. Na českých zájezdech tak došlo k mnoha smrtelným nehodám, které přímo či nepřímo zavinil jejich vedoucí. Například cestovní kancelář CVOK má na svém kontě nejméně dvě těžká zranění (cyklista bez přilby a raft na sněhu) a tři mrtvé (dva utonulí při raftingu a jeden zemřelý na výškovou nemoc při turistice). Při lyžařské akci Adventury dva lyžaři nepřežili lavinu. Při zájezdu cestovky Turistika a hory se jeden klient zřítil ze čtyři tisíce metrů vysokého Matterhornu.
Živnostenský zákon č. 455/1991 vyžaduje od instruktorů odborné licence.
Jak to je od roku 2001
Sportovní instruktoři a horští vůdci se ocitli mezi vázanými živnostmi. Vůdci musí vystudovat odbornou školu. Stále však není vyjasněna jejich právní odpovědnost vůči klientům. Mimo Českou republiku mohou podle místních zákonů vodit na hory pouze členové mezinárodní asociace horských vůdců UIAGM. Tělovýchovné nebo průvodcovské služby, pod které spadá například vedení raftových vodáckých zájezdů nebo lezení po horolezeckých skalách, mohou stejně jako vůdci poskytovat absolventi specializovaných škol, ale také účastníci rekvalifikačních kurzů. Mnohé vodácky atraktivní státy však zavádějí podobné předpisy jako v případě horských vůdců a komerční rafty pouštějí na vodu jen pod vedením lidí s certifikátem mezinárodní raftingové federace IRF.
Nákupy na předváděcích akcích či na dobírku jsou jistější
Jak to bylo
Paní Důvěřivá podepsala na zájezdu s předváděcí akcí smlouvu na nákup sady nádobí za 20 000 korun. Při podpisu neměla šanci smlouvu dobře pročíst. Po návratu domů si uvědomila, že tak drahé nádobí vůbec nepotřebuje, chtěla smlouvu zrušit, vrátit zboží a dostat zpět peníze. Podle prodejce to ale prý není možné, protože to jedno z ustanovení smlouvy (napsané až na konci velmi drobným písmem) zakazuje. Paní Důvěřivá brzy také našla v poště upomínku, aby nádobí zaplatila, jinak vše skončí u soudu a nakonec jí může být i zabaven majetek. Ze strachu tedy raději zaplatila a nádobí za 20 000 korun skoro nepoužívá.
Zákon č. 367/2000 upravuje spotřebitelské smlouvy sjednávané mimo provozovnu prodejce (od podomních obchodníků, dealerů na různých předváděcích akcích apod.) Dává zákazníkovi sedmidenní lhůtu na rozmyšlenou a vrácení zboží. Pokud již podepsal smlouvu, ale zboží mu ještě nebylo dodáno, může od smlouvy bez udání důvodů odstoupit do jednoho měsíce. Nová pravidla se nevztahují na nákup v běžných obchodech ani u stánků.
Jak to je od ledna 2001
Paní Důvěřivá opět podlehla dealerům a podepsala na předváděcí akci smlouvu, tentokrát na nákup kuchyňského robotu za 10 000 korun. Při podpisu ji dealer upozornil, že může zboží do sedmi dnů vrátit. Protože manžel své ženě po návratu koupi rozmluvil, napsala paní Důvěřivá prodejci, že odstupuje od smlouvy, vrací robot a žádá zpět zálohu, kterou zaplatila při podpisu smlouvy. Dopis se zabaleným robotem pak poslala doporučeně na vlastní náklady prodejci, který by jí během několika týdnů měl poslat zálohu zpět.
Jak to bylo
Pan Pohodlný si v internetovém obchodě objednal manšestrové kalhoty za 1200 korun. Když je po doručení rozbalil, zjistil, že mají jiný odstín, nelíbil se mu materiál a nevyhovovala ani velikost. Jenže prodejce nechtěl o vrácení ani slyšet, neboť vracet prý lze jen výrobky, které mají neodstranitelnou vadu. Pana Pohodlného tak přišly kalhoty, které používá jen při práci na zahradě, pěkně draho.
Zákon č. 367/2000 řeší i spotřebitelské smlouvy uzavírané na dálku. Týkají se nakupování přes internet, teleshoppingu nebo nákupu od zásilkových firem. Zákazník má možnost zboží do 14 dnů od převzetí vrátit. Zákon však neumožňuje vrátit např. výrobky upravené podle přání spotřebitele, zboží podléhající rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, noviny, časopisy a jiná periodika, audio a video nahrávky a počítačové programy s porušeným originálním obalem. Nová pravidla se také nevztahují na prodej potravin.
Jak to je od ledna 2001
Pan Pohodlný si v internetovém obchodě koupil kalhoty. Na internetových stránkách se dozvěděl jejich cenu včetně poštovného, přesné údaje o prodejci i to, že může zboží do 14 dnů vrátit zpět. Protože se po dodání kalhoty panu Pohodlnému nelíbily, poslal je firmě na své náklady podle instrukcí přiložených v došlém balíčku zpět. Firma by mu měla během několika týdnů poslat zpět peníze.
Co je ještě nutné změnit
Zákonodárci by měli ještě doplnit povinnost dodavatele splnit objednávku nejpozději do 30 dnů a ve stejné lhůtě také vrátit zákazníkovi peníze, pokud od smlouvy odstoupí.
