Ttradiční roli svěžího, příjemného společníka pro slunečné dny přejímá právě víno růžové. Nevysychajícím pramenem těchto "letních" vín je celá oblast Provence, odkud pochází více než 60 % francouzské růžové produkce. Asi není turisty, který by si při cestě do těchto míst nezakoupil alespoň jednu z oněch podivuhodně tvarovaných láhví nesoucích označení Cotes de Provence.
V minulých dobách jich bylo dokonce několik desítek typů a vyjadřovaly jak postavení výrobce, tak určitou kvalitativní hierarchii. V posledních letech však tvarovaných láhví ubývá, neboť řada vinařů věří, že použitím klasické láhve Bordeaux přidá vínu na "vážnosti". O té se však v souvislosti s rosé příliš hovořit nemusí. Na rozdíl od mnoha červených i bílých vín nepatří žádné růžové k takzvaným velkým vínům a přes rozdíly ve stylu a kvalitě je vždy určeno k rychlé konzumaci.
Vedle možnosti smísení bílého a červeného vína, ve Francii povolené pouze u růžového šampaňského, vycházejí postupy pro výrobu rosé ze dvou základních principů. Oba používají pouze modrých odrůd, mezi nimiž se u vín z Provence nejčastěji vyskytuje Carignan, Grenache a Mourvedre. První metodou je "přímé lisování", zcela obdobné výrobě bílých vín, při němž se lisují modré hrozny. Výsledkem je růžové víno velmi světlé barvy, které má jen minimum tříslovin a svým složením se velmi podobá vínu bílému.
Druhou metodou je takzvané "saignée" neboli krvácení - v tomto případě jsou hrozny po určitou dobu macerovány se slupkami podobně, jako je tomu na začátku výroby červených vín. Posléze je růžový mošt oddělen a zpracováván dále jako bílé víno. Ze slupek se tímto postupem do vína dostane více barviva, tříslovin i dalších látek. Barva rosé může tedy kolísat od nepatrného zabarvení přes tóny lososové či jahodové barvy až na hranici, kde bychom spíše hovořili o světlých červených vínech. Ty představují jakousi samostatnou kategorii, pro niž se vžil název "klaret".
Všechny tyto odstíny jsou v pořádku a souvisí s použitým výrobním postupem. O problémech naopak svědčí oranžová barva či nahnědlé tóny připomínající slupky cibule či měď.
Rosé je populární víno coby nápoj sám o sobě, ale nachází i široké uplatnění v gastronomii. Světlejší růžová se prakticky používají stejně jako svěží bílá vína, tmavší vína jsou trochu výraznější a představují znamenitou alternativu nejen k zeleninovým pokrmům, ale například i k různým pizzám.
Pod jménem Cotes de Provence se ovšem můžeme setkat nejen s růžovým, ale rovněž s bílým a červeným vínem. Také toho se vyrábí velké množství a produkce několika desítek vybraných vinařů nese dokonce prestižní statut "cru classé".
Nic to však nezmění na skutečnosti, že synonymem pro Provence je vedle levandule především jednoduché, svěží a přátelské rosé.