Obě banky ještě před pár týdny tvořily pilíř globálního bankovnictví. To se ale po pádu amerických bank v čele se Silicon Valley Bank změnilo a Credit Suisse se dostala do potíží. Mnozí analytici začali odhadovat, jestli se tato bankovní krize rozšíří i do dalších společností. Podle Jana Bureše ale opakování takového scénáře třeba v českém prostředí momentálně nejspíš nehrozí.
Proč podle Vás trhy po spojení UBS a Credit Suisse stále padají?
Je to především ze způsobu, jakým byla banka Credit Suisse převzata. Hlavní kámen úrazu spočívá v nestandardním vymazání hodnoty konvertibilních dluhopisů AT1, které byly oceněny na nulu. Došlo zde k jakési obrácené prioritizaci, neboť nejprve měli ztrátu nést akcionáři, což se nestalo. Pro evropský trh jde o poměrně nestandardní postup.
Nynější obavy tedy neplynou z fúze samotné, ani z rizika runu na banky nebo systémových problémů v bankovním sektoru. Investorům se nelíbí, jak bylo naloženo s držiteli rizikových dluhopisů, a to vyvolává obavy do budoucnosti. Držba takových dluhopisů se nyní totiž pojí s mnohem vyšším rizikem, než si mnozí ještě před pár dny mysleli.
Jak moc velkým soustem je pro UBS švýcarská Credit Suisse?
Pro UBS jde asi o největší sousto, které si vedení dokázalo představit. Pikantní to je hlavně z toho pohledu, že léta jde o jednoho z největších konkurentů. Finalizaci celé transakce také mohou výrazně zkomplikovat právní spory s držiteli znehodnocených konvertibilních dluhopisů.
Čekáte, že se současné problémy přelijí i do dalších finančních institucí?
Ohnisko dnešních problémů je podle mého ve Spojených státech, a to v případě některých středně velkých a menšících bankovních institucí, které zainvestovaly do dluhopisů s delší splatností a současně nemají zajištěno stabilní financování klasickými depozity. Pokud se podíváme do evropského prostředí, vypadají důležité banky zdravě, a to z hlediska kapitálové vybavenosti i možných požadavků na likviditu. Bankovní sektor EU se tak zdá být mnohem více připravený. Problémy nečekám ani v případě České republiky. Tuzemské banky mají stabilní zdroje financování z domácích depozit i velmi příznivý podíl vkladů i úvěrů.
Jaká se podle Vás dá očekávat reakce ze strany největších centrálních bank? Jak to bude se zvyšováním úrokových sazeb?
V případě ECB je patrné, že momentálně klade na první místo boj s vysokou inflací. V USA bude zajímavé sledovat, jak se k celé situaci postaví tamější centrální bankéři na nejbližším zasedání FEDu. Čeká je důležitá volba a velmi náročné dilema. Osobně očekávám, že nyní se američtí centrální bankéři rozhodnou pro navýšení úrokových sazeb o 25 bazických bodů, ale půjde o poslední krok „směrem vzhůru“. Cyklus zvyšování úrokových měr se pravděpodobně zastaví a trhy se začnou připravovat na první pokles úrokových sazeb.
