ČSOB toho chce moc

  • 3
Praha - Za necelý měsíc uplyne rok od uvalení nucené správy na IPB. Kolik problémů této banky vezme na bedra stát, to bude podle ministra financí Jiří Rusnoka už brzy známo. Stihne se to do prvního výročí nucené správy, tedy do 19. června? "Mohlo by to být jasné během několika týdnů až několika málo měsíců. Je to složité. Tady jde o miliardy, to je skutečně velký třesk a pečlivost je jednoznačně nad rychlost. Musíme ochránit daňové poplatníky, co nejvíce to půjde," říká v rozhovoru pro MF DNES.

Jak je chcete chránit, když ČSOB má záruky na veškerá aktiva IPB, která převzala?

Velmi omezeně. Ty záruky jsou jednostranně výhodné pro ČSOB. O tom není pochyb. Ale jisté možnosti máme. Například na ocenění aktiv bude záležet, kolik budeme platit.

Oni třeba řeknou, že toto má hodnotu 40 procent proti původní hodnotě, a my řekneme, že 60 procent. Musíme se někde sejít.

ČSOB nejdříve chtěla, aby stát odkoupil 180 miliard, později se to snížilo zhruba na 170. Považujete to za reálné?

Musí to být podstatně méně. V každém případě, protože podle mého názoru je to v zájmu ČSOB.

Co tím myslíte?

No já myslím, že ČSOB chce podnikat v zemi, která je stabilizovaná. Chce mít klienty, chce být bankou na trhu, který vyjadřuje nějakou perspektivu. Nedovedu si představit ministra financí, vládu a koneckonců parlament, který by si nechal vnutit takové cifry, jež se mají zaplatit soukromému subjektu, který na té transakci nikdy nemůže prodělat. Takže jeho chutě by měly být přiměřené. Jsem pevně přesvědčen, že není v jejich zájmu, aby se tento stát dostával do neřešitelných problémů. Oni o tom vědí, a pokud ne, tak bych se tomu divil.

ČSOB a nucený správce se nemohou dohodnout na ocenění podniku IPB, který ČSOB koupila. Měla by se podle vás do hodnoty IPB počítat záruka, kterou stát poskytl ČSOB?

Myslím, že by se počítat neměla. Protože ocenění se má dělat ke dni, kdy ještě záruka poskytnuta nebyla. To ocenění by mělo být na banku bez záruky.

Vy jste připustil, že na určitém jednání padla úvaha o odškodnění Nomury, která byla největším akcionářem IPB. Mělo jít o to, že by stát Nomuře prodal nějaká aktiva z Konsolidační banky...

To padlo z jejich strany, byl to jejich návrh a jejich představa.

Náš postoj byl, že jsme to zaznamenali a nic víc. My žádné odškodnění s Nomurou neplánujeme, nemáme důvod ji odškodňovat. My jsme jí nic nevzali, naopak ona nám tady svým chováním způsobila velké problémy.

Český stát jí nic nevzal a také jí podle mě nic nevrátí.

Pro příští rok připouští politická dohoda schodek státního rozpočtu pouze 10 miliard korun. Podaří se to?

Fakt je, že rozpočet se bude sestavovat velmi obtížně. Ve vztahu k letošním výdajům se pro příští rok budou muset provést určité škrty, které budou v koridoru 10 až 15 miliard. Ve vládě očekávám velmi těžkou debatu, ale je to zvládnutelné. Má snaha je sestavit rozpočet tak, aby se politické dohody naplnily. Zda se to povede, či ne, je dnes čirá spekulace.

Žádají ministři, abyste jim to, co seškrtáte v rozpočtu, dal například z fondu bydlení či dopravy?

S tím samozřejmě počítáme.

Příští rok by se na rozdíl od letošního mělo podařit oba fondy naplnit. Pokud jde o růstový charakter rozpočtu, tak škrty by se mělo podařit do určité míry kompenzovat těmito fondy.

Není to zvrácený postup, když se peníze z privatizace používají na financování věcí, které se dříve běžně platily z rozpočtu? Jednou nebude už co privatizovat, a co pak?

Jestli je to zvrácené, či ne, nedovedu komentovat. To, že fondy existují, je rozhodnutí sněmovny. Má se z nich financovat infrastruktura, což je něco trvalého, něco, co potřebujeme. A použít na to výnosy z privatizace je ospravedlnitelné. Jistě by bylo ideální, kdybychom mohli z výnosů privatizace jen snižovat státní dluh, ale v takové situaci nejsme.

Problém s nedostatkem peněz v rozpočtu je však třeba řešit zásadní hlubokou reformou. Za poslední půlrok se na tom shodlo několik mezinárodních institucí. Všichni včetně Evropské unie nás varují, že bez reformy schodky porostou...

My jsme vyčistili bankovní sektor. Ty banky byly polostátní, a jestli jsme je chtěli prodat a rehabilitovat bankovní strukturu v této zemi, což je jeden z předpokladů dobrého fungování ekonomiky, tak jsme tuto nepříjemnou operaci udělat museli. Představovalo to 20 procent HDP, což nikde jinde kromě Rumunska a částečně Slovenska nebylo. A to v rozpočtu prostě neseme.

Podle Světové banky je rozpočet v problémech, i když se tyto náklady dají stranou...

Je to složitý trend a bude do budoucna vyžadovat změny, o tom není pochyb. Nicméně tvrdím, že jsme v takové fázi ekonomického vývoje, která to neumožňuje zlomit ze dne na den.

Kdyby se nám podařilo sestavit rozpočet na deset miliard schodku a jeho naplnění uskutečnit, tak to bude veliký úspěch.

Ale dvanáct měsíců před volbami se žádná politická strana nebude pouštět do žádných zásadních reforem, které jsou pro ni v tomto období komplikující a velmi složité prosadit. A už vůbec ne strana, která je v parlamentu menšinová.

Nestálo by za to začít alespoň něco připravovat?

Pracuje se na důchodové reformě, kde se hledá širší politická dohoda. Mimochodem náš koncept je velmi podobný tomu, co nedávno s velkou pompou schválilo Německo jako zásadní penzijní reformu. Vyjednávalo se v oblasti nemocenského pojištění, kde jsou podle mého názoru zbytečně velké výdaje, protože systém není efektivní.

Hledáme konsensus se zaměstnavateli, aby oni převzali část výplaty nemocenských dávek po určitou dobu nemoci, což je osvědčený model všude v západní Evropě. Ale naši zaměstnavatelé to převzít nechtějí. Z těch dalších věcí je třeba do budoucna zvážit podporu stavebního spoření, protože se podporuje i ta část stavebního spoření, které se na bytové účely nepoužívá.

Další věcí, kterou je nutné řešit, je záležitost osobní dopravy na železnici. To je věc, která rozpočet velmi zatěžuje, a musíme se rozhodnout, jakou cestou jít.

Záměr je transformovat České dráhy na akciovou společnost a oddělit věci podnikatelského a nepodnikatelského charakteru.

Velká rizika se skrývají i mimo rozpočet vlády. Jak například řešit zadlužování měst a obcí?

V parlamentu se připravuje novela, která by měla vytvořit rámec pro to, kam až se mohou města a obce zadlužovat. To je první krok, který má naději projít a vytvořit rámec, aby nedocházelo ke kritickým situacím. Jinak je třeba říci, že situace českých měst a obcí není dramatická. Není pravda, že by byly fatálně zadlužené či předlužené. Z 6000 obcí je několik málo obcí, které jsou na tom skutečně tak, že jsou předlužené a nejsou schopné dostát závazkům. To však představuje pouze promile.

Řekl jste několikrát, že do voleb nepočítáte se zvyšováním daní, ale že se má zlepšit jejich výběr. Jak to chcete udělat?

Mohu se soustředit pouze na lepší organizaci systému a vnitřní rezervy. Například finanční úřady mají vymáhací oddělení a ta jsou silně podhodnocená, pokud jde o lidskou a technickou kapacitu. Chceme je postupně zvětšit restrukturalizací uvnitř úřadů, aby jejich kapacita byla aspoň 10 procent osazenstva. Teď je to pět.

Premiér nedávno hovořil ve smyslu, že je třeba proti neplatičům postupovat tvrději...

Naše finanční úřady postupují tvrdě. Ale na druhou stranu je třeba mít flexibilní přístup. Stane se každému, že tu vám někdo nezaplatí, tu se něco nepovede, a už při minimálním prodlení jsou úřady tvrdé a nasazují penále. To může být kontraproduktivní.

Není naším cílem všechny, kteří jednou daně nezaplatili, okamžitě odstřihnout od možnosti napravit chybu.

Častá stížnost firem je, že proti malým se zasahuje tvrdě a rychle, ale že velcí neplatiči, zejména státní firmy, mají jiné zacházení...

Může se to týkat několika málo podniků, u nichž existují problémy a je zájem státu ty podniky z jiných důvodů zachránit. Může jít o zaměstnanost, budoucí perspektivu atd. Není problém nechat někoho zkrachovat, ale kdo ty lidi zaměstná, kdo bude do budoucna platit daně a odvody za zaměstnance. Tam asi jistě existuje, nechci říci benevolence, ale třeba snaha dohodnout se na splátkovém kalendáři.

Jde o případy spočitatelné na jedné ruce. Ale nepovažuji za nic neobvyklého, že u několika zásadních dlužníků máte tendenci dohodnout se. Peníze, které tam máte, jsou větší než u malého dlužníka.

Věříte, že se podaří výběr daní zlepšit?

Podmínky pro to jsou, stačí dělat věci pořádně. Bohužel minulým ministrům financí bylo vždy vnuceno zvýšení příjmů nad hranici, která byla reálná, a pak se těžko ambiciózní úkoly naplňují.

Druhý moment je, že tato ekonomika vychází ze složitého období. Existuje statistika OECD o ekonomickém růstu členských zemí za posledních deset let a my jsme absolutně poslední. Náš průměr za posledních deset let je minus 0,2. To je strašně těžká situace. Je vlastně zázrak, jak to všechno funguje za takovýchto předpokladů. Výběr daní je tím ovlivněn. Když dlužníci nic nemají, tak se můžete postavit na hlavu.

Kdy dostanete doporučení od Goldman Sachs na privatizaci Komerční banky, o niž mají zájem čtyři banky?

Zhruba začátkem června.

Podle neoficiálních informací jsou někteří zájemci ochotni zaplatit vyšší cenu, když stát dá Komerční bance ještě záruky na nějaké špatné obchody...

V takovýchto vyjednáváních se dělají různé operace a různě se argumentuje. My ale s žádnými dalšími zárukami nepočítáme.

Co bude hlavním kritériem pro prodej Komerční banky?

Cena, nic jiného než cena. Důležité je převést nabídky do srovnatelné podoby. Jeden teď nabízí tolik za těchto podmínek, ten tolik za takových podmínek. Srovnáme-li podmínky, pak musíme vědět, že nabídka vyjádřená ve stejných jednotkách je taková a jiná taková.

To ovšem umožňuje určitou kreativitu.

To je ale naprosto fér záležitost, každý vyjednavač z jejich i z naší strany se snaží dosáhnout co nejlepšího výsledku. Náš zájem je srovnat vše do přehledných podmínek. A jednou ze stejných podmínek je, že žádné další záruky nebudou, není jich třeba.

Co chcete kromě Komerční banky ještě letos prodat?

Rád bych, aby se prodaly České Radiokomunikace, tam jsme také v závěrečném stadiu. A potom kdyby se podařilo pokročit s velkými privatizacemi typu Transgas, ČEZ a Telecom. Všechny tyto privatizace mohou finišovat koncem roku nebo na jeho přelomu. To je reálné.

Proces výběru poradců na privatizaci plynu a elektřiny byl nepřehledný, skončil u antimonopolního úřadu. Stále častěji se však sahá k zadávání veřejných zakázek bez výběrového řízení s argumentem, že byla časová tíseň. Jaký postoj zastáváte vy?

Nechci hovořit obecně o veřejných zakázkách. Ale pokud jde o privatizaci velkých státních kolosů, je pro mě zásadní najít kvalitního investora transparentní cestou, jako je výběrové řízení. Pokud jde ovšem o poradce, to je pro nás nástroj, služba, kterou si kupujeme. Oni mají doplnit kapacity na jedinečné věci, které jsme nikdy nedělali. Protože došlo k tomu, že zákon o veřejných zakázkách se uplatnil i pro FNM, a u plynu a energetiky se ukázalo, že výběr poradců neumíme zvládnout, myslím, že vláda má právo využít paragraf 50. Ten říká, že vláda může určit přímo vybraného zájemce. V případě poradců se to může ukázat jako vhodná cesta, protože nám jde o čas.

Poradci jsou velmi drazí, jak při přímém výběru jedné firmy obhájíte, že jste zvolili nejvýhodnější nabídku?

Jsou standardní platby za tyto služby. Ze soutěží, které byly, víme, kolik se nabízelo, kolik se žádalo. A my prostě tomu, koho vláda určí, nabídneme o něco méně, než nabízel on v soutěži, a půjdeme na standard, který se ve světě dává. Maximum je 0,5 procenta z výnosu privatizace. Většinou oni chtěli 0,7, až na některé extrémně levné nabídky.

Ale u přímého výběru bude vždy podezření z korupce či nějakého klientelismu...

Já jsem v těžké situaci. Buď vyhovím takzvanému transparentnímu procesu, vy budete spokojeni, ale bude to trvat věčně a privatizace nebude. Pak budu kritizován, že jsme nesplnili privatizační úkoly a že fondy dopravy a bydlení nemají peníze. Anebo budu nepopulární, budu podezírán, že mi firma xy nevím co dala, a budu souhlasit s tím, že se vybere přímým výběrem vlády.

Jak se stavíte k návrhu restrukturalizace hutí, aby byly klíčové hutní firmy jako Vítkovice, Nová huť a Vysoké pece Ostrava prodány Třineckým železárnám za jednu korunu, a restrukturalizace by stála státní pokladnu 34 miliard?

V této podobě je to pro mě absolutně nepřijatelné. V této podobě to vypadá, jako by to bylo na objednávku někoho a neznalost skutečné věci a prostředí, v kterém se nacházíme. Vláda by s tím podle mě nemohla souhlasit.

Co je pro vás přijatelné?

České hutnictví nebude žádným evropským hráčem. Některé životaschopné části se mohou k těmto hráčům přičlenit. K tomu je třeba pokračovat v očistě a restrukturalizaci hutí a v určité fázi očištěné části nabídnout strategickým investorům, a nikoliv makléřům s hutním materiálem.

Střídání ministrů financí - Jiří Rusnok a odstupující Pavel Mertlík (vpravo). (17. dubna 2001)