Cukrů je však víc druhů. Cukr může být hnědý, bílý a ještě bělejší... Cukrová řepa, z níž se sladidlo vyrábí, totiž obsahuje nečistoty, které je třeba odstranit. Způsob, jakým se to provádí, pak ovlivňuje výslednou barvu. Ta se nejčastěji upravuje rafinací, tedy procesem, kdy se surový cukr rozpustí, cukrová šťáva vyčistí a opětovně svaří. Bělit cukr modřením je u nás zakázáno.
Nejbělejší je cukr extra bílý, ale ten se na trhu prakticky neobjevuje. Mnohem častěji se setkáváme s cukrem bílým nebo polobílým. A občas je možné v obchodech narazit i na cukr přírodní. Má světlehnědou barvu a je mírně lepkavý. Je to cukr, který na rozdíl od bílých druhů neprošel procesem rafinace, takže v něm zůstalo více balastních látek. Oproti bílému cukru také snadněji vlhne, musí být proto skladován v suchu. Ještě tmavší je cukr třtinový. Patří do skupiny přírodní cukr. Z hlediska chemického složení je podobný řepnému největší podíl tvoří sacharóza, obsahuje však více glukózy a fruktózy, což způsobuje příjemnou ovocnou chuť. Výborný je v kombinaci s ovocem. Kromě sypkých druhů cukrů existuje i cukr tvarovaný, nejčastěji upravený do kostek, homolí nebo různých jiných tvarů (bridž cukr).
|
Druhy cukru |
| * cukr extra bílý * cukr bílý * cukr polobílý * cukr moučka s obsahem protihrudkujících látek * tvarovaný cukr (kostky, bridž, homole) * cukr s přísadami * přírodní cukr * kandys * tekuté výrobky z cukru |
Další skupinou je cukr s přísadami, například skořicový, želírovací, vanilinový... Cukr se liší i podle způsobu namletí. Krystal je nejhrubší, krupice je o něco jemnější, moučka nejjemnější. Moučkový cukr o něco méně sladí, má totiž nižší obsah sacharózy než ostatní druhy, protože se do něj přidávají protihrudkující látky, které mají zabránit vlhnutí. Jemnější cukr totiž vlhne víc než třeba krystal.
- Ze zápisníku inspekce
Nedávná kontrola Státní zemědělské a potravinářské inspekce prokázala, že tuzemské cukrovary vyrábějí jakostní cukr.
Na rubrice spolupracují odborníci Státní zemědělské a potravinářské inspekce
