Tak například ve Skotsku v tomto týdnu očekávají, že cena některého piva a vína stoupne až o 70 procent a u některých ciderů téměř na dvojnásobek.
Celonárodní zvýšení daně na alkohol přišlo poté, co byla na začátku dubna zavedena daň z cukru. Někteří ekonomové však o smyslu takovýchto zdanění pochybují. Nelíbí se jim hlavně to, že podle nich nespravedlivě zasahují domácnosti s nižšími příjmy. Napsal o tom britský deník The Independent.
Se sáčky to zabralo
Zastánci podobných daňových opatření se mají o co opřít. Příkladem je daň z plastových sáčků, která v Británii platí už od října 2015. Poté, co byl zaveden poplatek 5 pencí (1,45 Kč), klesla jejich spotřeba o 80 procent.
Válka proti plastu může způsobit více škody než užitku, varují ekologové |
Krom toho obhájci daní z nezdravého životního stylu rádi zmiňují příklad z Mexika, jehož obyvatelé mají velký problém s obezitou. Tamní vláda zavedla daň jedno peso (1,13 koruny) za litr nealkoholického nápoje s obsahem cukru a osmi procentní daň na nezdravé potraviny. I přes téměř náboženský vztah ke sladkým nápojům typu Coca-Cola Mexičané svou spotřebu snížili.
K obdobnému kroku se letos v dubnu odhodlala i Velká Británie. Zavedla cukrovou daň z nealkoholických nápojů. Platí ji výrobci - zda ji promítnou do ceny koncového výrobku, záleží jen na nich. U nápojů, které obsahují více než 8 gramů cukru na 100 mililitrů, musí platit daň ve výši 24 pencí (6,97 koruny) za litr. U nápojů s obsahem 5 až 8 gramů na 100 mililitrů zaplatí 18 pencí (5,22 koruny) za litr. Daň se nevztahuje na ovocné džusy s přírodním obsahem cukru a mléčné nápoje díky obsahu vápníku.
Měla by i Česká republika zavést daň z cukru na slazené nápoje?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. května 2018. Anketa je uzavřena.
Výnos z daně vláda vynakládá na snahu přesvědčit lidi, aby jedli lépe, přestali kouřit a méně pili. Část finančních prostředků směřuje například na financování programů zdravého životního stylu a sportování ve školách.
„Nového“ cukru stačí o třetinu méně. Firmy se chtějí vyhnout hrozící dani |
Kromě Mexika se Británie zařadila také po bok Francie a Norsku, kde již tato daň funguje.
Podle některých to ale stále nestačí a chtějí daň rozšířit - třeba populární šéfkuchaři, včetně Hugha Fearnleya-Wittingstla a Jamieho Olivera. Ti tento týden vyzvali poslance, aby rozšířili daň z cukru tak, aby zahrnovala i mléčné koktejly s vysokým obsahem cukru a jiné mléčné nápoje. Dvojice šéfkuchařů již v roce 2016 žádali omezení prodeje nebo propagace nezdravých potravin před devátou hodinou večerní. Výzva se setkala se značným odporem.
Daň zasáhne hlavně chudé
Problémem je, jak poukazují kritici, že daně ze špatného životního stylu trvale postihují hlavně domácnosti s nižšími příjmy. A mají tvrdá data:
Údaje z Úřadu pro národní statistiky ukazují, že v letech 2015 a 2016 utratili lidé, kteří tvoří 10 procent nejchudší britské populace, kolem tří procent svého disponibilního přijmu za daň z tabáku. To bylo přibližně 276 liber (7 978 korun). Ti z nejbohatších 10 procent obyvatel utratili pouze 0,1 procenta svého disponibilního příjmu, tedy kolem 109 liber (3 150 korun).
Je to podobný příběh jako s alkoholem (dvě procenta u nejchudších oproti 0,9 procenta u nejbohatších). Tyto nepřímé daně stály lidi z nejchudších domácností celkem 34 procent jejich disponibilního příjmu, ale ty nejbohatší pouze 14 procent z jejich příjmů.
V reakci na tyto námitky Jamie Oliver tento týden argumentoval, že z příjmů vytvořených z těchto daní by mělo mít prospěch chudší obyvatelstvo.
Kritici ale neutichají. „To, co lidé jedí, není vládní záležitostí a není důvod, aby lidé v Británii, z nichž většina není obézní, měli mít nějaké omezení,“ řekl Christopher Snowdon z Liberálního institutu ekonomických věcí.
Lepší mínění nemá Snowdon ani o nově zavedených minimálních cenách alkoholických nápojů ve Skotsku. „Je zřejmé, že minimální ceny nejsou cíleným opatřením, které se bude týkat pouze několika silných ciderů. Veřejnost byla ohledně této politiky uvedena v omyl. Kalkulace byly použity k ospravedlnění celoplošné zlodějny, která zvýší životní náklady všem kromě velmi bohatých. Kdyby se výrobci alkoholu dohodli na stanovení cen tímto způsobem, byli by stíháni. Minimální ceny vytáhnou desítky milionů liber z kapes obyčejných pijáků, aby zvýšily ego velkolepých politiků,“ dodal Snowdon.
