Stát ročně vybere 4,5 miliardy korun na dani z nemovitosti. Ekonomové tvrdí, že náklady na práci úředníků spojené s touto daní jsou vyšší než vybraná částka.
Politici se zatím reformě daně z nemovitosti vyhýbají - kdyby se v Česku naráz zavedla daň podle tržní ceny domu, mnoho lidí by ji nedokázalo platit.
Když Angličan, Němec či Američan uvažují o koupi nového domu nebo bytu, zamýšlejí se i nad tím, kolik za něj budou muset státu každoročně zaplatit na daních. V rodinném rozpočtu hraje tato položka stejně významnou roli jako účet za teplo, plyn či elektřinu.
Češi si zatím s daní z nemovitostí nemusí příliš lámat hlavu. I daň z luxusní rezidence v metropoli je dnes mnohem nižší než ze srovnatelně kvalitního bydlení v hlavních městech zemí Evropské unie.
Počítat by se mělo ze skutečné ceny
Tyto časy však pravděpodobně brzy skončí a daně z nemovitostí se podstatně zvýší. Ministerstvo financí připravuje návrh, aby se i v České republice počítala tato daň ze skutečné ceny, kterou má byt či dům.
Zatím hraje roli jen velikost bytu a města či obce, kde se nachází. "V zemích Evropské unie i v USA je běžné, že vlastník domu zaplatí každý rok státu určité procento z jeho tržní ceny," říká ekonom Jan Švejnar, ředitel Davidsonova institutu na Michiganské univerzitě v USA.
Na atraktivních místech dosahuje daň mnohonásobně vyšších hodnot než v méně příjemných lokalitách.
V Česku však stojí reformě v cestě řada deformací z časů před rokem 1989. "Mnoho majitelů rodinných domků je stavělo za socialismu vlastníma rukama. Tyto nemovitosti nabyly po roce 1989 na ceně, ale příjmy lidí nešly vzhůru tak rychle," říká jeden z expertů, který se na Sobotkově reformě daní podílí.
Kdyby se v Česku rázem zavedla daň z nemovitostí podle tržní ceny domu, dá se očekávat, že by ji mnoho lidí nebylo schopno platit.
Dalším problém je nevyřešená reforma penzí a rychlý pád životní úrovně u člověka, který odejde do důchodu. Majitel domu, jehož hodnota se za léta vyšplhala na několik milionů, by měl potíže daň ze své penze utáhnout.
Další problémem je regulace nájmů. Vlastník domu s regulovanými byty by vydělával výrazně méně než soused s neregulovanými, ale platil by stejně vysokou daň.
