Sto osmdesát zaměstnanců tavírny sýrů ve Velkém Valtinově na Českolipsku zaskočila před jedenácti lety špatná správa. Továrna se zavírá a oni přijdou o práci. Údajně proto, že provozovna nevyhovuje předpisům Evropské unie, do které hodlala Česká republika co nevidět vstoupit.
To je jeden z konkrétních příkladů, proč pro tuzemský potravinářský průmysl nebyl vstup do EU nijak příjemný. V silné zahraniční konkurenci spojené s přísnými bruselskými předpisy řada podniků neobstála, z českého trhu je vytlačili zahraniční výrobci a na pultech obchodů staré patnáctky se jim nedaří prorazit. Přesto se i potravináři dívají na uplynulých deset let v Evropské unii pozitivně.
"Vstup do Unie hodnotím jednoznačně kladně. EU nám umožnila dostat se do střetu se špičkovou konkurencí a to nás žene dopředu. Musíme počítat s tím, že máme velký trh. Kdo se s tím nevypořádal, tak musel zavřít," upozorňuje Oldřich Obermaier, současný jednatel mlékáren TPK, kterým zmíněná tavírna patřila.
Členství EU přilákalo zahraniční firmy
Vstup do Unie ekonomice jednoznačně pomohl, do Česka začaly přitékat ve velkém zahraniční investice. Peníze sice do země proudily i v letech před vstupem s tím, jak investoři s členstvím počítali, v roce 2004 se ovšem počet investic i jejich hodnota prakticky zdvojnásobily a poklesly až s příchodem krize.
Nejvíce v Česku investovaly automobilky Hyundai či Volkswagen, díky kterým se země stala jedním z nejvýznamnějších výrobců aut a dílů v Evropě. Hodně peněz však přinesly i veřejnosti méně známé firmy, jako je třeba japonský výrobce klimatizací Daikin nebo nizozemský producent vegetariánského jídla Tivall.
"Pro nás je fakt, že Česko je v Unii velmi vysokou přidanou hodnotou. Kdyby nebylo její součástí, bylo by pro nás rozhodování o umístění továren mnohem komplikovanější," říká Zuzana Klimková z Daikinu, který má továrny v Plzni a Brně a v Česku už investoval přes sedm miliard korun.
Zástupci firem se shodují, že největší výhodou vstupu do Unie je konec celních bariér. "Jako výhodu bych označil možnost volného pohybu zboží a služeb po Evropě, jako minus stále narůstající byrokracii," míní Jiří Šimáně, šéf skupiny Unimex. Podle analýzy rakouské banky Erste rostl export z Česka také díky novým firmám třikrát rychleji než ve staré patnáctce - ta zaznamenala v letech 2003 až 2013 64procentní nárůst exportu, zatímco Česko 182procentní.
Kolik Čechů pracuje v zemích EU
Ekonomové se přitom shodují, že bez jistoty podnikatelského a právního prostředí spojeného s členstvím v Unii by firmy do Česka přišly jen stěží. "Právě členství v EU zvýšilo atraktivitu regionu, když se odbouraly bariéry při dovozu a vývozu," připomíná analytik Erste Juraj Kotian.
Firmy v nemalé míře nalákala i levnější pracovní síla. Díky investicím tak přišla i pracovní místa. Poměrně nízká nezaměstnanost však nenutila vlády, aby se pustily do důležitých reforem státních institucí nebo vzdělávacího systému.
"Růstový model vedl k nízké nezaměstnanosti, což by mohl kdokoliv závidět. Zmizel však také tlak na pokračování reforem," upozorňuje Milan Lisický, ekonom Generálního ředitelství pro ekonomické a finanční záležitosti Evropské komise. Nedošlo tak na kroky, které by v konečném důsledku vedly i ke zkvalitnění života běžných občanů.
Mzdy rostly, ale na růst cen nestačily
Kvůli absenci potřebných změn tak dopad na život obyčejných Čechů zůstává rozporuplný. Úroveň cen i mezd se sice přiblížila průměru EU 15, ze statistik však vyplývá, že ceny se úrovni starých zemí EU přibližovaly rychleji než mzdy.
Účty za energie, telekomunikační služby či módu už jsou na podobné úrovni, naopak školství či zdravotnictví zůstávají v porovnání se Západem poměrně levnou záležitostí, někdy však na úkor efektivity a kvality.
Podle indexu kvality života od Erste, který vedle ekonomických ukazatelů zohledňuje i faktory jako počet sebevražd nebo studentů, kteří nedokončí střední školu, se tak život Čechů sice za posledních deset let zlepšil více než Němců, ještě většího pokroku však dosáhli Poláci či Slováci.
Podle Kotiana je však přibližování životních standardů v Unii velmi zdlouhavý proces. Připomíná přitom, že více než v Bruselu je potřeba kořeny problémů hledat spíš v Praze. "Česko například nevyužilo naplno potenciál, který se mu nabízel při čerpání z unijních fondů, když vyčerpalo pouze polovinu z celkového balíku. Příčinou tohoto problému je nízká kvalita veřejných institucí i vysoká míra korupce," říká Kotian.
