Současné vedení banky v čele s Christianem Sewingem se nyní snaží otočit kormidlem zpátky do bezpečného přístavu firemních obchodů, úvěrů podnikům a podnikatelům nebo řadovým klientům. Ale cena, kterou za to gigant zaplatí, bude vysoká – podle odhadů půjde do roku 2022 až o 7,4 miliardy eur a místo ztratí nejméně 18 tisíc zaměstnanců, tedy zhruba pětina.
Jako první přišla na řadu „investiční divize“ banky, zaměstnanci poboček v Austrálii a Hongkongu hlásili, že výpovědi dostávaly celé pracovní týmy. Přitom investiční část dokázala pěkně vynášet, ačkoliv se jiným tolik nedařilo. Deutsche Bank zajistila loni polovinu ze zhruba 24miliardových tržeb.
Avšak od ekonomické recese z roku 2008 a pádu investiční banky Lehman Brothers se pro řadu bank stala investiční odnož jejich byznysu přítěží, na niž se všichni od klientů po regulující centrální banky koukají podezíravě.
Sázka na propad ceny
Pro Deutsche Bank to platí dvojnásob, protože její vedení se instrumentů, pro které se vžilo pojmenování „toxické“, ani trochu neštítilo. Do CDO papírů – což jsou dluhové obligace jištěné splácením různých typů půjček, například těžko obhajitelných hypoték v USA – investovali němečtí bankéři více než 32 miliard dolarů. Když v Americe praskla nemovitostní bublina a krize se zakousla do reálné ekonomiky, přišla Deutsche Bank o spoustu peněz.
Drahé ozdravení. 127 miliard pro propuštěné zaměstnance Deutsche Bank |
Posléze navíc posloužila kongresmanům coby názorný příklad, jak banky s podobnými aktivy nakládaly. Banka totiž v jednu chvíli CDO papíry svým klientům doporučovala, protože se zdály být investicí prakticky bez rizika, na druhé straně však sázela na propad jejich ceny.
Kromě ztrát z celého byznysu se Deutsche Bank musela vyrovnat s žalobou akcionářů a nádavkem zaplatit více než sedm miliard dolarů americkým úřadům za to, že se pochybných obchodů účastnila.
Kromě lapsů v USA dostala banka pokutu ve výši 2,5 miliardy eur za to, že spolu s ostatními bankami manipulovala sazbu LIBOR, tedy výši úroků, které mezi sebou platily bankovní domy. Od této sazby se pak odvíjely další platby a výsledkem manipulací mohly být lepší výsledky. To se v době ekonomické krize, kdy manipulaci odhalil list The Wall Street Journal, více než hodilo.
Deutsche Bank nebyla zdaleka jediná, kdo se úrokových rejdů účastnil, ale dostala zdaleka největší pokutu. Jednak doplatila na svou velikost, ale také na fakt, že když se vše provalilo, její manažeři nepatřili k těm spolupracujícím.
Není proto divu, že už v květnu Sewing, který Deutsche Bank vede od dubna 2018, na valné hromadě prohlašoval, že bankovní dům čeká gigantický otřes a že se v jeho epicentru ocitne právě investiční část. Němci utlumí obchodování s cennými papíry, devizami a mimo jiné přestanou asistovat u vstupu firem na burzu. O místo přijde také šéf investiční části banky Garth Ritchie.
Banka na pěti nohou
Podle plánu, který dozorčí rada banky schválila v neděli, projde divize dělením – transakční bankovnictví se propojí s „byznysovou“ částí banky, a tím vznikne nová jednotka zajišťující servis pro firmy. Kromě toho by měla vzniknout také „popelnice“, do níž banka převede aktiva za 74 miliard eur. Jde o přestupní stanici k tomu, aby se jich snáze zbavila.
Celkově by místo dnešních tří pilířů měl bankovní dům stát na pěti jednotkách, přičemž všechny budou mít nové vedení.
Do skandálu s praním špinavých peněz se zaplétá i Deutsche Bank |
Nevídaná přestavba největší německé banky postihne kromě zaměstnanců i akcionáře. Vedení nepočítá s tím, že by v dohledné době vyplácelo dividendu, takže více než 644 tisíc držitelů akcií nyní může jen držet pěsti, aby riskantní operace neskončila krachem.
Kromě nich bude pokus o obrat nervózně sledovat německá vláda. Pod její patronací totiž vznikl nápad spojit Deutsche Bank s jejím rivalem-partnerem Commerzbank. Z plánu však na jaře letošního roku sešlo – vedení firem dospělo k závěru, že by ze spojení dvou slabých článků těžko vznikl jeden silný.
Německá vláda obě banky potřebuje z týchž důvodů, z jakých v roce 1870 Deutsche Bank vznikla. Bez nich by se totiž byznysové soukolí zadřelo, což si nikdo nemůže přát. A už vůbec ne německá vláda, pro kterou jsou oba bankovní ústavy „příliš velké, aby mohly padnout“.
