Časté nákupy ze zahraničních katalogů, důchod placený americkému občanovi, který žije v Praze, nedůvěra k české koruně, pravidelné cesty do zahraničí. To jsou některé z možných důvodů, proč si lidé u tuzemských bank zakládají devizové účty. Přestože koruna je již dávno směnitelná, není vždy výhodné všechny valuty, které člověk získá, hned převést na domácí měnu. Nelze zapomínat, že majitel valut platí při každé směně z jedné měny na jinou poplatky, nebo alespoň méně výhodný kurz. Když totiž kupuje cizí valuty za koruny, zaplatí za ně v kurzu "prodej". Ten je vyšší, než kurz "nákup", který banky používají při výkupu valut za koruny. Proto je někdy výhodné "držet si" devizový účet. A jaké možnosti pro banky nabízejí?
Úrok je někdy i nulový
Klient může cizí měnu uložit na běžný devizový účet. Mít peníze na takových kontech ale nemá smysl pro ty, kdo neprovádějí platby v cizí měně nebo nedostávají částky v devizách velice často třeba každý týden. Proč? Protože úroky bývají ještě nižší, než u podobných korunových účtů. Někdy majitelé těchto kont nedostanou žádný úrok a co víc - poplatky za vedení účtu a pohyby na něm celkovou uloženou sumu ještě sníží. Takže po čase má na kontě majitel ještě méně peněz, než vložil. Pro ty, kdo do zahraničí vyjedou jednou nebo dvakrát do roka, jsou lepší termínované devizové účty. Jsou více úročeny, než běžné účty. Je ale třeba počítat s tím, že úroky bývají i u těchto vkladů nižší než na korunových termínovaných účtech. Podle výše částky a doby uložení se v současnosti pohybují zhruba mezi třemi až třemi a půl procenty ročně u měn zemí, kde se má začít platit Eurem. V případě amerického dolaru je výnos ještě o několik desetin procenta nižší. V nabídce finančních ústavů jsou i devizové vkladní knížky. Ale úročení je opět velice nízké.
Platba do zahraničí: minimálně za stovky korun
Zadá-li člověk platební příkaz ze svého devizového účtu do zahraničí, musí počítat s jinými poplatky než v případě placení v rámci České republiky. Bývá vypočítán v závislosti na tom, jak velkou částku klient převádí. Obyčejně to bývá zhruba 0,25 až jedno procento z převáděné částky. Minimálně přitom klienti platí okolo 200, maximálně zhruba tisíc až patnáct set korun, někdy i více.
Úrok je někdy i nulový
Klient může cizí měnu uložit na běžný devizový účet. Mít peníze na takových kontech ale nemá smysl pro ty, kdo neprovádějí platby v cizí měně nebo nedostávají částky v devizách velice často třeba každý týden. Proč? Protože úroky bývají ještě nižší, než u podobných korunových účtů. Někdy majitelé těchto kont nedostanou žádný úrok a co víc - poplatky za vedení účtu a pohyby na něm celkovou uloženou sumu ještě sníží. Takže po čase má na kontě majitel ještě méně peněz, než vložil. Pro ty, kdo do zahraničí vyjedou jednou nebo dvakrát do roka, jsou lepší termínované devizové účty. Jsou více úročeny, než běžné účty. Je ale třeba počítat s tím, že úroky bývají i u těchto vkladů nižší než na korunových termínovaných účtech. Podle výše částky a doby uložení se v současnosti pohybují zhruba mezi třemi až třemi a půl procenty ročně u měn zemí, kde se má začít platit Eurem. V případě amerického dolaru je výnos ještě o několik desetin procenta nižší. V nabídce finančních ústavů jsou i devizové vkladní knížky. Ale úročení je opět velice nízké.
Platba do zahraničí: minimálně za stovky korun
Zadá-li člověk platební příkaz ze svého devizového účtu do zahraničí, musí počítat s jinými poplatky než v případě placení v rámci České republiky. Bývá vypočítán v závislosti na tom, jak velkou částku klient převádí. Obyčejně to bývá zhruba 0,25 až jedno procento z převáděné částky. Minimálně přitom klienti platí okolo 200, maximálně zhruba tisíc až patnáct set korun, někdy i více.
