Vláda dostala ve středu na stůl materiál, který navrhuje zachovat státu výhradní přístup k superstrategickým surovinám. O co jde?
Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Diamo a Českou geologickou službou připravilo materiál s návrhem posílit úlohu státu v těžbě superstrategických surovin na území ČR. Pokud si chce stát uchovat kontrolu nad strategickými surovinami na svém území, musí deklarovat veřejný zájem. To může udělat okamžitě ještě tato vláda. Pokud by se čekalo na změnu legislativy, která trvá roky, průzkumná území by tou dobou už mohla být rozebraná. Státní podnik Diamo se nabízí, že pak bude žádat o průzkumné území a dělat průzkumy na high-tech surovinách a zajistí pro stát možnost rozhodovat o tom, kdo bude těžit. Stát tak k těmto surovinám neztratí přístup.
Tomáš Rychtařík (53) Vystudoval Vysokou školu báňskou, Hornicko-geologickou fakultu, obor úprava nerostných surovin. Ve státním podniku Diamo pracuje od roku 1987, začal ve Stráži pod Ralskem na chemické těžbě, dlouhá léta byl tamtéž ředitelem těžby uranu v jednom ze čtyř odštěpných závodů Diama. Od roku 2014 je ředitelem podniku. Firma zaměstnává 2 230 lidí. Zabývá se úklidem ekologických škod (sanacemi) po těžbách v minulosti, ještě do loňska těžila uran. |
Takže chcete, aby těžil stát?
Takto otázka nestojí. Když soukromník získá průzkumné území, má přednostní právo těžby on, stát už do toho nemůže vstoupit. Když získá průzkumné území Diamo, může následně připravit varianty pro vládu, jak s tímto právem těžby nakládat. Vláda rozhodne, jestli bude těžit soukromá společnost, nebo státní podnik, nebo společně. Stát už by ale nepřišel o možnost rozhodovat, co se bude dít se strategickými surovinami na jeho území.
V souvislosti s lithiem – průzkumná práva už získaly firmy Geomet (Cínovec), Cínovecká deponie (Horní Slavkov) a KMK GRANIT, a. s., (Horní Slavkov – Krásno). Znamená to, že stát k této surovině už ztratil přístup?
V podstatě ano. Společnostem bylo uděleno na většině ložisek lithné rudy právo průzkumu a v řadě případů dokonce předběžný souhlas se stanovením dobývacího prostoru. To znamená, že pokud společnost splní všechny podmínky stanovené v těchto dokumentech, tak směřuje k povolení těžby.
Nepromarnil stát svou šanci?
To záleží na tom, jak chce stát postupovat ve vztahu k surovinám. Od revoluce doteď došlo k privatizaci hornictví v této republice. Jediné, co nebylo zprivatizováno, byla těžba uranu, kterou si podržel státní podnik Diamo. Pokud stát chce tento směr udržovat dál, je to v pořádku. Pak musí počítat s tím, že z těžby včetně high-tech surovin má jen dva poplatky: za stanovení dobývacího prostoru a za vydobytý nerost. Pokud chce stát větší kontrolu nad tím, kdo tu bude těžit a za kolik, případně chce účast na zisku, musí udělat nějaká opatření. Změna legislativy je nadlouho, k vyhlášení veřejného zájmu a k zapojení Diama může dojít okamžitě.
Jak se území s lithiem dostala do rukou soukromníků?
V případě Cínovecké deponie jde o odkaliště. Je tam uložená vydobytá rudnina, která zbyla poté, co se z ní vzal cín. Pozemek s odkalištěm patřil Diamu, které ho prodalo zájemci, jenž nabídl nejvyšší cenu. Podle tehdejších propočtů lithium nevycházelo jako lukrativní kov, počítalo se s tím, že se tam budou těžit stavební suroviny, písky horší kvality, a budou se používat na stavby do Německa. Poté, co cena lithia stoupla, se z toho stává zajímavý objekt – lithium je tam nabohaceno na tři procenta. Pro srovnání – pod zemí má hornina kovnatost (obsah lithia) 0,2 procenta. Nevylučuji ani budoucí spolupráci se soukromníky. Diamo na území, kde dělá průzkum Geomet, vlastní pozemky a důlní díla, která zpřístupňují ložisko. Přijde čas jednání mezi Diamem a Geometem (dcera australské European Metals Holding) či Cínoveckou deponií o vzájemně výhodné spolupráci na projektech.
Jak se těží lithium?
Je to normální hornická činnost v rudní hornině, horníci se sbíječkami a stroji. Půjde o těžbu ,komora pilíř‘, tedy velké podzemní jeskyně s pilíři.
V surovinové politice si Česko stanovilo superstrategické horniny – patří k nim vedle uranu právě lithium, wolfram, fluorit nebo grafit a zhruba dvacítka dalších. Jsou tady zájemci o jejich těžbu?
Samozřejmě, spousta průzkumných území je už stanovena. V současné době se rozjíždí kobalt. Přebít silou to stát nemůže, to už soukromníkům nikdo nevezme. Prohlášením veřejného zájmu státu a zapojením Diama by se problém pouze dále nenásobil.
Co se týká uranu, letos jste vytěžili poslední vozík. Tím tedy jeho těžba v Česku skončila?
Těžba byla skončená k 31. 12. minulého roku. Letos proběhla akce „poslední vůz“, což je standardní rozlučková akce s těžbou na dole. Uran dále produkujeme, ale pouze ze sanací. Především z chemické těžby ve Stráži pod Ralskem, kde likvidujeme podzemní jezero kontaminace. Ročně vyčistíme pět milionů kubíků kontaminované vody a zlikvidujeme 160 tisíc tun kontaminantů, to nemá srovnání s žádným jiným sanačním zásahem. Po ukončení sanace bude mít vyčištěná voda zbytkových 6 gramů síranu na litr, a než doteče do prvního vrtu, který zásobuje Mimoň pitnou vodou, naředí se a nezpůsobí problémy. Z uranu získaného při sanaci vyrábíme žlutý koláč (diuranát amonný), který prodáváme výhradně firmě ČEZ.
Co s tím ČEZ dělá?
Podle přání ČEZ to odvezeme k přepracování – do Ruska, Francie, Kanady. O ceně vždy vyjednáváme. Kryjeme jen zlomek spotřeby ČEZ – ten spotřebuje 900 tun uranu ročně.
Zvažovalo se zahájení těžby uranu na dole Brzkov na Vysočině. Jak to dopadlo?
Podle vládního usnesení máme ochránit ložisko uranu Brzkov, aby bylo do budoucna využitelné. Aby tam nikdo nepostavil stavbu, která by znemožnila dobývání. Je proto potřeba rozšířit průzkumné území o lokalitu Horní Věžnice, máme o to zažádáno na MŽP. Zda a kdo bude uran v Česku těžit, rozhodnou příští politické reprezentace.
Diamo nedávno zkolaudovalo podzemní výzkumné pracoviště (PVP) Bukov v blízkosti bývalého uranového dolu Rožná. Co se tam děje?
Využívá ho Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Výsledky na něm získané budou sloužit pro výběr a projekci trvalého úložiště. Bukov je zároveň jedna ze sedmi až osmi možných lokalit pro budoucí ukládání radioaktivních odpadů. Řekl bych, že jde o nejvstřícnější ze všech vytipovaných lokalit. Starostové a obyvatelé byli 60 let součástí těžby uranu na našem tamním odštěpném závodě GEAM, pro ně není uran nezvyklý pojem.
Bude mít Diamo na starosti také útlum dolů po OKD? Momentálně se čeká na posvěcení reorganizačního plánu soudem, který by umožnil převedení OKD Nástupnická na stát.
To je otevřená otázka. Podle vládního usnesení se o OKD v reorganizaci bude ucházet státní akciová společnost Prisko. Pokud si OKD samo nebude schopné vydělat prodejem uhlí na sanaci zavíraných dolů a jejich likvidaci, což představuje stamiliony, budou převedeny na Diamo.
Diamo je firma řešící odstraňování následků po hornictví – rudném, uranovém a černouhelném. Ročně na ně dostanete ze státního rozpočtu přibližně 3 miliardy korun. Kde aktuálně probíhají největší sanace?
Prioritní je ve Stráži pod Ralskem odstraňování následků chemické těžby uranu. Na to jsme od vlády dostali 6,75 miliardy korun na příštích pět let. Dále máme na starosti odkaliště MAPE Mydlovary v jižních Čechách. Tam se těžil lignit, nekvalitní hnědé uhlí, pak se tam postavila centrální úpravna uranu a z celé republiky se tam svážela uranová ruda.
Jak se sanuje území po chemické těžbě uranu?
Ve Stráži vzniklo znečištění vtláčením kyseliny sírové a kyseliny dusičné do horninového prostředí. Znečištění je na 27 kilometrech čtverečních. Princip chemické těžby spočívá v tom, že se ložisko otevře stovkami vrtů z povrchu, které vedou až do uranového zrudnění. Do nich se vtlačí roztok kyseliny sírové, ta prochází horninovým prostředím, louží uran, který přejde do roztoku a další soustavou těžebních vrtů je vyčerpán na povrch. Tam projde chemickými úpravnami. Sanace je podobná – vyčerpáme roztoky z podzemí, zbavíme je uranu a pak je zneutralizujeme. Vznikne z toho 20 až 40 tun uranu ročně.
Těží se dnes ještě někde chemicky?
Chemická těžba je zcela standardní metoda, ale může se použít jen někde - mimo osídlení, mimo pitné vody, v polopouštích. Těžilo se v Rusku, USA, Číně a řadě bývalých států SNS - Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán... U nás se chemická těžba použila velmi nešťastně – v největší akumulaci pitných vod, které tu máme, nevhodnými vrty. Třicet let se víc vtláčelo, než se čerpalo, takže se kontaminace roztáhla po velkém území. Diamo je dnes v sanaci chemické těžby nejdál na světě. Máme mezinárodní školicí středisko, kde na sanaci školíme zájemce ze zahraničí.
Zmínil jste odkaliště v Mydlovarech – to se čistí jak?
Jde o 280 hektarů plochy s rudou po vylouženém uranu, sanaci máme naplánovanou do roku 2024. První se tam položí roznášecí vrstva – naskládáte vrstvu pneumatik, která vám zaručí pevný povrch. Pneumatiky pak vyplníte výplňovou vrstvou a na ni dáte poslední rekultivační vrstvu – třeba metr hlíny. Pak to osejete. Ale ani potom tam nemůžete nechat růst něco, co má hluboké kořeny, protože by se narušily těsnící vrstvy, což by způsobilo únik radonu. Zaseje se tam tráva a zajistíte, aby tam nevyrostly stromy, nanejvýš mělce kořenící keře. V takovém stavu bude odkaliště navždy. Může tam být golfové hřiště nebo se tam mohou pást ovce.
Připravujete také sanaci příbramských hald, kdy se do toho pustíte?
Už teď sanace probíhá, ale chceme ji do tří let zintenzivnit – je tam 24 milionů kubíků kameniva s radionuklidy, ty obsahují 800 tun uranu. Do dvaceti let bychom rádi měli horninu na jednom centrálním odvale, ale zbavenou radionuklidů. Ty se v Dolní Rožínce na Žďársku upraví na žlutý koláč.
Další sanace provádíte na Ostravsku. Co přesně?
V Ostravě máme odštěpný závod ODRA, který má na starosti sanaci po těžbě uhlí, tedy toho, co zbylo po vyčlenění a privatizaci OKD. Odštěpný závod monitoruje metanovou situaci na Ostravsku, provádí tam čerpání důlních vod, sanaci haldy Heřmanice a má na starosti sanaci lagun Ostramo.
Laguny Ostramo jsou už léta problematický projekt. Jaká je tam aktuálně situace?
Sanací tam probíhá víc – v první řadě jde o kaly, lidově řečeno černý rybník proti sídlišti Fifejdy. Dále se sanují zeminy a nakonec vody. Předpokládám, že v říjnu až listopadu začne těžba kalů vysoutěžená firmou AVE a za rok budou pryč. Do konce letošního roku se vrátíme k diskusi, jak zasanovat asi půl milionu tun zemin zasažených ropnými látkami. Nakonec dojde na podzemní vody.
Kolik se zatím do asanace lagun nalilo peněz a co by na lokalitě po sanaci mohlo vzniknout?
Jsme na dvou a půl miliardách. Předpokládám, že úplná sanace bude stát dohromady kolem pěti miliard korun. Pozemky jsou Diama a my předpokládáme, že tam budeme mít trávu, případně lehké stavby, například parkoviště. Ostrava na druhou stranu předpokládá, že z toho udělá průmyslovou zónu – má v okolí svoje pozemky. Jenže to by muselo dojít k jiné sanaci, aby podloží udrželo třípatrovou budovu. Náklady na různé způsoby sanace zemin se významně liší.
