Strašně rychle, šmahem, od boku všechno regulujeme. Z uvažování se nám zcela vytrácí logika a soulad s tím, co se ve světě a v reálné ekonomice děje. Vezměte si třeba zvažovaná omezení vjezdů aut do center měst.
Německý soud nedávno přiznal městům právo zakázat tam vjezd naftovým autům. Zvažuje se, že takový zákaz může začít platit ještě letos v Hamburku nebo Stuttgartu, do roka v Berlíně. Zatím však není jasné, podle jakých kritérií bude příjezd vozidel znemožněn.
Ale nejde jenom o Německo. Nepárala se s tím ani římská starostka Virginia Raggiová.
Na Facebook napsala: „Řím se rozhodl zakázat naftové automobily ve svém historickém centru, a to od roku 2024.“ A vysvětlila: „Jestli chceme ukázat, že to myslíme vážně, musíme mít odvahu přijmout silná opatření.“ Podobně v Miláně, tam prý zákaz začne platit do roku 2030.
Jasně, auta zohyzďují ulice a znečišťují ovzduší na historických náměstích v Praze, Olomouci. Parkují těsně u pražského Rudolfina, Národního divadla. Nebo se kolem nich chodí do katedrály svatých Petra a Pavla v Brně. O tom žádná. Jde mi však o něco jiného. Opravdu představuje zákaz správné řešení? Prostě to od boku „odstřelíme“?
Navštívil jsem hezkou konferenci SingularityU Czech Summit, kterou do Prahy „přivezli“ podnikatelé Tomáš Krsek, který prodal Škoda Transportation, Jan Sýkora z Wood & Company, Martin Kúšik, jenž vede Odyssey 44 (koupili třeba Sportisimo), a Eva Hanáková, která kdysi vymyslela tabletový týdeník Dotyk.
Technologický sprint
Na úvod konference vystoupil David Roberts, který zkoumá exponenciály tohoto světa. Zní to divně, ale vesměs ukázal, jak se technologie každým rokem zlepšují a jsou výkonnější. Váš mobil už umí to, co dříve zvládl superpočítač. I kapacita hodinek Apple Watch je milionkrát vyšší než stolního počítače Apple II z roku 1977.
Gordon Moore v roce 1965 předpověděl, že počet tranzistorů se každých deset let zvýší tisícinásobně. Ale sám je dnes překvapený, že jeho „zákon“ exponenciálního růstu výkonu vydržel v platnosti doteď.
A zároveň ty exponenciály, násobné zlepšování technologií a technologických postupů nám přinášejí i levnější zdroje – příkladem je masivní zlevnění solární energie.
A teď zpět k našemu problému: jsme příliš rychlí v regulacích a pomalí v přijímání nových technologií. Mělo by to být přece naopak, ne? Tedy rychle skočit po všech novinkách, které nám technologie umožní, a regulovat doopravdy jen to nejnutnější. Jinými slovy: Když dá římská starostka Raggiová na Facebook hrozbu, že zakáže vjezd autům z dieselovým pohonem do města, je to střelba od boku, populismus. Ano, třeba jí to pomůže vyhrát volby, tohle chápu, ale jinak jde o blbost.
Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant
Výhoda exponenciálního vývoje světa tkví přece v tom, že se jednoho dne vyvine technologie, která dopravu výrazně zlepší a emise ubudou. Ano, jakoby samy od sebe. Neviditelná ruka trhu může snížit emise lépe a přirozeněji než drsný status starostky Raggiové na sociální síti.
Stejně tak, jako jste si před deseti lety nedovedli představit, co všechno bude dnes umět třeba mobil. Stejně tak, jako jste si před třiceti lety nedovedli představit, že nějaký mobil vůbec bude vyroben. Připomínám, prvním dostupným mobilem v Česku byla Nokia MD59. Stála přes 60 tisíc korun a vypadala spíš jako vojenská polní vysílačka – sluchátko bylo se základnou spojeno kulatou šňůrou. Celé to vážilo přes čtyři kilogramy. Jeho baterie vydržela jen několik minut hovoru, uživatelé tak museli pořád hledat zásuvku. Minuta telefonátu v první české mobilní síti stála asi 20 korun, platilo se i za příchozí volání. A nešly na ní hrát ani hadi!
Proč by k podobné revoluci nemohlo dojít i v dopravě? Jistě, jde o jiný sektor, ale proč by „nějaké“ technologické vychytávky nemohly samy o sobě vyřešit problém, že lidé v centru měst chtějí mít lepší vzduch, nebo tam nechtějí vidět tolik plechu a gumy. Auta na elektřinu? Na vodík? Revoluce v hromadné přepravě lidí?
Kamarád mi včera říkal, že dubajský úřad pro dopravní infrastrukturu začal minulý měsíc ve spolupráci se společností Next Future Transportation testovat první samořiditelné minivozy, které se dokážou podle potřeby spojovat do „vláčků“. Na předměstích by si moduly zákazníci zavolali jako běžná taxi, která by se cestou do centra pospojovala s ostatními, cestující by si vyměnili místa podle toho, kam směřují. Pak by se jednotlivé moduly opět oddělily a lidé by dorazili a vystoupili v cíli.
Zatím to všechno zní jako sci-fi. A ani já netuším, co přesně hromadnou i osobní dopravu změní a kdy. Ale stejně tak se jako sci-fi jevilo v době narození Raggiové to, že starosta bude občanům oznamovat zákazy přes sociální síť Facebook (to nebylo nic proti jejímu věku – když si ji vygooglujete, poznáte).
Zákaz vjezdu aut do měst však přichází moc brzo. Je třeba si počkat, až budou levnější alternativy aut bez emisí a vymakanější hromadná doprava. Dojde k tomu brzy. Naše dnešní regulace však rozvoj brzdí, nikoliv urychlují. Proto navrhuji dočasný zákaz zákazů.
