Drtivá většina respondentů si také myslí, že manuální práce by měly být ve výuce propojeny s novými technologiemi. Téměř tři pětiny lidí s tímto názorem rozhodně souhlasí, dalších 35 procent zvolilo odpověď „spíše souhlasím“. U obou otázek platí, že míra souhlasu se zvyšuje s rostoucím věkem respondentů.
O moderním pojetí výuky mluví také předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček. „Rozhodně nejde o pojetí hoblík, pilník a šroubovák. I když i práce s klasickými nástroji by v tom byla obsažena,“ říká Havlíček, jehož asociace návrat dílen prosazuje.
Kdo bude dílny učit?
„V rámci nového pojetí praktické výuky by měly být využívány různé typy stavebnic od manuálních až po robotické. Nelze si pod tím představit jen práci s drobným ručním nářadím,“ říká i prezidentka Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová. Prostory podle ní školách většinou jsou. Na změny je navíc právě nyní vhodná doba, protože probíhá revize rámcových vzdělávacích programů.
Bohumil Kartous ze vzdělávacího think-tanku EDUin však tvrdí, že nic takového není třeba. Školy podle něj za stávajících podmínek nemohou většinou víc než oprášit koncept pracovní výchovy z 80. let. Může nastat problém s tím, jak dostat technologie do školských dílen a pozemků a jak s nimi naučit učitele pracovat. Kartous navíc argumentuje proměnou pracovního trhu.
Průzkum: Češi jsou pro návrat dílen
„Ve školní přípravě na pracovní činnosti bychom se měli v prvé řadě věnovat tomu, co člověk potřebuje ve službách: spolupráce, komunikace, řešení problémů a vynalézání nových řešení, dovednost rozhodovat se. Služby tvoří většinu pracovního trhu a tento nárůst bude pokračovat. Naopak manuální činnosti z pracovní kvalifikace pomalu mizí,“ říká Kartous.
S tím Havlíček nesouhlasí. „Se stejnou logikou bychom mohli zrušit tělocvik, protože není předpoklad, že se někdo bude sportu dále věnovat, nebo práci s počítači, protože se předmět může pojmout nezajímavě,“ říká. Argument, že se nenajdou učitelé, je podle něj jen zástupný. „Stejně tak museli ředitelé v 90. letech hledat učitele angličtiny a výpočetní techniky. To bylo daleko náročnější,“ tvrdí Havlíček.
Základní vybavení – může jít například o laserové pálicí stoly, pro vyšší ročníky třeba o 3D tiskárny či drony – podle něj vyjde na statisíce na středně velkou školu. „Neberu argument, že na to není. V součtu, pokud jde o všechny základní školy, jde o dvě tři miliardy korun. Lze to budovat postupně. Jen připomínám, že na výzkumná centra dáváme jednotky miliard ročně,“ říká.
Havlíčkova asociace chce svou iniciativou mimo jiné podpořit zájem o technické obory a řemesla. I podle průzkumu, který agentura Ipsos provedla v polovině března mezi 1050 lidmi, si většina lidí myslí, že by praktická výuka mohla ke studiu techniky nasměrovat. Tento názor přitom zastávají o něco více lidé s výučním listem než vysokoškoláci.
Žáci neznají ani základy
„Po letech absence předmětů dílny a pozemky na základních školách je znát pokles manuální zručnosti u žáků, kteří k nám nastupují. Většina z nich například ani neví, jaký je rozdíl mezi kleštěmi štípačkami a kombinačkami,“ říká ředitel Střední odborné školy Jarov z Prahy 9 Miloslav Janeček.
Jenže začínat s tím na základce může být podle Kartouse pozdě. „Pokud chceme skutečně rozvíjet manuální zručnost a vztah k manuálním činnostem, je třeba orientovat se na mateřské školy a zejména rodiny. Z psychologického hlediska je totiž předškolní věk ideálním pro rozvoj zručnosti a získání potřebného vztahu k ní,“ vysvětluje.
