Nevím, kdo je autorem článků ve Vaší rubrice, ale zjevně dosud podrobně nepřečetl novelizovaný občanský zákoník. Přesněji řečeno, autorovi uniká rozdíl mezi ZÁRUKOU a LHŮTOU PRO UPLATNĚNÍ REKLAMACE. Jde totiž o to, že na zboží použité se dle § 619 odst. 1 ZÁRUKA VŮBEC NEUPLATŇUJE. To ale neznamená, že prodávající neodpovídá za vady, které prodávaná věc má, avšak pouze za vady, které EXISTUJÍ V DOBĚ PŘEVZETÍ KUPUJÍCÍM. Ustanovení § 626 odst. 3 občanského zákoníku, které autor za stanovení doby záruky na použité věci zcela mylně zaměňuje, upravuje pak jen prekluzivní dobu, po kterou je možné odpovědnost za vady použité věci, které existovaly při jejím převzetí kupujícím, reklamovat. Nejde však o záruční dobu, neboť záruční dobou se rozumí období, ve kterém prodávající odpovídá i za vady, které se během této záruční doby nově vyskytnou (tedy nejen za vady existující již při převzetí zboží).

Rovněž je třeba upozornit, že je možné sjednat záruční dobu delší či s podmínkami přesahujícími zákonný rámec - viz § 620 odst. 5 obč. zák. I toto zjevně autorovi uniklo (byť shodné ustanovení v zákoně bylo i dosud, a to § 620 odst. 3 obč. zák. před 1.1.2003).

a co když vznikne vada neodbornou montáží na základě neúplných nebo chybějících pokynů? 

Chybějící nebo cizojazyčný návod stále není výjimkou, a v vzhledem k tomu, že to není důvod k reklamaci, má zákazník smůlu