Podle dnešních pravidel a zákazů by jsme my, jako děti narozené v 60-tých a 70-tých letech vůbec neměly šanci přežít. Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné - pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna a když jsme jeli na kole/koloběžce neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si vždy hráli venku. Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhejma aniž by z toho někdo zemřel. Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen aby jsme pak přišli na to že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika zakončení v pangejtu jsme ji domontovali.Ráno brzo jsme si šli ven hrát, a přišli jsme domů až se teprve venku rozsvítily lampy a nikde se nás nedovolával žádnej mobil při ruce! Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box, vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech. Byly to úrazy a nikdo nebyl vinný - jen my!! Vzpomínáš si na úrazy? Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domu k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř a pletli se do řeči. Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník. Tato nynější generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici. Tyto poslední 90-tá léta byla explozivní na nové nápady. My jsme měli volnost, fiasko, suxesy a odpovědnost - a naučili jsme se chovat se ke všemu a poradit si. A