Znám docela dobře Irský systém

tzv. occupational pension schemes. Stejný model by podle mne skutečně v čechách představoval velké riziko zpronevěry peněz. Navíc i přes mnohem větší právní vědomí ve zmíněné zemi je řada podnikových fondů hluboce podhodnocena vzhledem k budoucím závazkům ke svým členům i přesto, že příspěvky podléhají každoročnímu schválení pojistným matematikem. Systém je však pro obě strany nepovinný. V povinné variantě by regulace musela být samozřejmě opatrnější. Co se týče nižších nákladů na správu schemat, což jsou hlavně přímé poplatky správcům, analytikům, aktuárům, konzultantům a umořovací náklady pojišťoven v případě malých podniků, bývají průměrně asi 1% celkového fondu, tedy skutečně mnohem méně. Ale ze sum nahromaděných za více než 20 let; v poměru k běžným příspěvkům mám zkušenost s poplatky až 30 (třicet)%. Ukazatel náklady/příspěvky považuji pro srovnání za hodnotnější. Podnikové fondy mají i drobné výhody, ale ve smyslu dlouhodobé konzistence systému u mne vítězí model sociálního zabezpečení, jehož krátkodobou (ve srovnání s jeho stářím) distorzi (stárnutí populace) lze vyřešit i elegantněji. Jakoukoli reakci vítám.

Anketa je zmatená

V návazné anketě se vyskytuje slovo povinné. Z článku ale nevyplývá, že důchodové spoření by mělo být povinné. Není tedy jasné, o čem se tam hlasuje.

Boj tunelářů se přiostřuje

V dnešní době je zarážející, že někdo je schopný prosazovat podobné návrhy. Při vzniku stovek malých penzijních fondů není v silách žádného státního dozoru kontrolovat, jak fondy nakládají se svěřenými penězi. Dokázal to snad v případě penzijního fondu VIVA, kampeliček ... ? A lidem nezbyde nic jiného než přihlížet, jak hrstka darebáků podporovaná ze státní správy, je znovu obírá o část jejich poctivě vydělaných peněz. Není něco shnilého ve státě Českém?