platy VŠ
Článek vyjadřuje, jak by to být mělo a snad i někde - větších městech - je. Já jen ze své vlastní praxe vím, že ač jsem vystudovala vysoké školy dvě a mám státnice ze tří cizích jazyků, to, jaký budu mít plat, zcela závisí na libovůli či zlovůli ješitných šéfů,kteří ocení donašectví, podlézavost, přetvářku, osobní sympatie aj, ale ne poctivou práci. Otázkou je, nakolik hraje roli, že jsem žena. Je smutné, musí-li se zaměstnanec podřídit a nereptat, protože platí například hypotéku a reptání by mohlo znamenat postih v podobě ještě daleko nižšího platu než kolegové, a to za daleko více práce, přesouvání na horší pracovní místo apod. A pokud se mi to nelíbí, pak vše záleží na známých a protekci, které mám, abych si mohla sehnat místo lepší, potažmo lépe placené. A ještě smutnější je, nemůže-li se pracovník opřít třeba o odbory.Protože ty přece moderní a prosperující firma, ve které jsou všichni (?) spokojeni(?) nemůže potřebovat. Konkrétně v naší firmě jsou spokojeni právě ti, kteří jsou "pouze" vyučení, protože jejich platy se pohybují kolem celostátního průměru. Jinde by dostali podstatně méně. Proto jinam nepůjdou. Ostatní pracovníci mají o nějakou tu stokorunu víc. Rozdíl v pár stokorunách je opravdu směšný.A to za x hodin přesčasů, které dělník propláceny dostane, ale technik nikoli. Ale není výjimkou, že vysokoškolák má často nižší plat, než středoškolák. Jistě, praxe časem rozdíly ve vzdělání setře. Ale jako by to vypadalo, že snad vysokoškoláci nejsou ani zapotřebí, zvládnou-li práci i středoškolácí.Středoškoláci jsou posílání na školení, kurzy atd.aby si zvyšovali kvalifikaci, ale vysokoškoláci, protože byli natolik naivní, že studovali, si o nějakém rozšiřování obzorů mohou zdát. Dnes je bohužel doba, kdy převládají všude materiální statky. Není divu, že jedním z hlavních motivů a stimulů pro práci je peněžní ohodnocení. A pokud toto chybí, nesmí se firmy divit, že vzdělaní pracovníci se nechovají tak, jak by se dle představ šéfů chovat měli : dýchat pro firmu a být zcela loajální. Demotivovaní lidé jdou do práce, protože se nějak živit musí, ale nelze očekávat,pokud nemají zajištěny potřeby v oblasti bydlení,zdraví,vzdělání svých dětí apod., že budou donekonečna dělat "toho pracujícího vola od vidím do nevidím, který stejně neodejde". Jistě, nejsou-li jiné pracovní příležitosti, musí se to vydržet dlouho. Ale i jen pár nespokojených pracovníků svědčí o tom, že je ve firmě něco nezdravého. Je jen otázkou času, kdy se to firmě vrátí i s úroky. A je škoda, odcházejí-li z firem právě vzdělaní lidé, kteří by při patřičném ohodnocení a stimulaci jistě neodešli, tam, kde si jich váží víc.