magorárna
Jak to tak vidím: jdou dva lidi za sebou po ulici. Každý má v kapse 20 korun. První z nich zajde do potravin a koupí si bagetu. Vyjde ven a kouká, že ten druhý šel o kousek dál a v cukrárně si koupil větrník a ještě to zapíjí malým džusíčkem. Podíval se na svoji nakousnutou bagetu s ozelenalým salámem a uvědomil si dvě věci: kdyby nebyl hlupák, mohl si počkat na cukrárnu, a kdyby nebyl hlupák na druhou, nemusel si vybrat bagetu se zelým salámem. Protože to byl ale investiční bankéř z Nomury, začal jednat: porušení pravidel volné soutěže - blál-blá-blá - rovné podmínky podnikání - blá-blá-blá - zpětná kompenzace, poškození státem - blá-blá ... Obviňovat stát z toho, že poušil zásadu rovných podmínek pro podnikání, to je opravdu "geniální" myšlenka. To je jako tvrdit, že jsem byl prodavačkou v potravinách přinucen koupit evidentně smrdící bagetu se zeleným salámem a následně ji před jejím očima z půlky sežrat, pozvracet se a setřít po sobě podlahu. Pravda je taková: o smrdícím salámu investišční bankéř věděl předem. A kdo se v pozvrací, měl by to sobě uklidit a tiše odejít.