Diskuze

Američané lobbují za L-159 pro Indii

Pět minut po dvanácté se snaží americká a česká vláda přesvědčit Indii, aby nekupovala letadla od firem Airbus a BAE, ale raději od amerického Boeingu a českého Aera Vodochody. Podle internetové verze britského listu Financial Times už může zachránit jen část miliardového kontraktu.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

nekurak

30. 9. 2002 13:34
"menšinový akcionář"
"muselo respektovat, protože jeho menšinovým akcionářem je právě Boeing" - znamená to, že když si koupím jednu akcii v americké firmě, můžu potom blokovat její podnikání, jak se mi zlíbí?
0 0
možnosti

Delirium Tremens

30. 9. 2002 14:28
Re:
Samozřejmě, že ano! Jen musíte mít za sebou silnější armádu než mají USA. To je základní princip vývozu americké demokracie do světa.
0 0
možnosti

miroslav.krc@vabo.cz

22. 5. 2002 8:44
Obranná průmyslová základna a obranná průmyslová politika
Většina zemí se snaží o rozvinutí zbrojní výroby. Toto rozvinutí je motivováno celou řadou cílů, mezi které patří především: 1) politická a ekonomická nezávislost na okolí v oblasti dodávky zbraní; 2) demonstrace politické a ekonomické síly; 3) ekonomické důvody; 4) pozvednutí výkonnosti ekonomiky přes nové technologie uplatňované ve zbrojní výrobě; někteří autoři uvádí ještě jeden motiv a to je podpora diktátorského režimu. Ve čtvrtém motivu vynikají takové země jako je např. Turecko, Španělsko, Portugalsko a další. Domnívám se že L - 159 v našem případě můžeme zasadit do třetí a čtvrté skupiny. Nejpropracovanější obrannou průmyslovou politiku - nepřímá podpora rozvoji vojenské výroby je velmi dobře propracována např. ve Švýcarsku, Holandsku, Německu, Španělsku a v dalších zemích. Obranná průmyslová politika, je pěstována v mnohých zemích NATO a je součástí vkladu do společného obranného systému. Transatlantická spolupráce má dimenzi politickou, vojenskou, technickou, ale také technicko ekonomickou: pokud jde o bezpečnostní politiku je spolupráce ve vyzbrojování a obraně tmelícím prvkem Aliance. Pokud jde o hospodářskou politiku, je spolupráce ve vyzbrojování a obraně žádoucí. Tato spolupráce bude jistě usnadněna i tím, že budeme mít propracovánu obraně-průmyslovou politiku. Význam soběstačnosti ve výrobě zbraní a úloze obranné průmyslové základny při zabezpečování obrany státu mezi sebou velmi úzce souvisí. Bezpečnostní výhody soběstačnosti jsou prezentovány jako schopnost domácího průmyslu produkovat všechny moderní prostředky nutné k vedení války a schopnost rychle zvýšit jejich výrobu v případě krize či války. Udržování národní schopnosti vyrábět, která by pokryla celou škálu zbrojní produkce, se však s nárůstem technické složitosti a nákladnosti moderních zbraní stává velice drahou záležitostí. Také není vůbec jasné, zda v našich podmínkách se jedná o variantu, která je výhodná, a zda rozhodnutí pro ni by bylo rozhodnutím realistickým. Vzhledem ke stupni již probíhající spolupráce v oblasti zbrojní výroby a integrace a vzhledem k pravděpodobné povaze budoucích konfliktů není snad soběstačnost ve zbrojní výrobě až na tolik důležitá. Kromě toho je třeba si uvědomit, že i země s výlučně národní průmyslovou základnou bude s největší pravděpodobností závislá na dovozu jistých komponent. Dokonce i USA jsou dnes závislé na dovozu japonských komponent do moderních zbraňových systémů. Místo uvažování v černobílých kategoriích typu "buďto dovoz, anebo soběstačnost" je třeba se zaměřit na otázku obranné průmyslové politiky státu, která eliminuje nedostatečně rozvinutou obrannou průmyslovou základnu a zárovně ji napomáhá vytvářet a kultivovat. V zásadě by se měly dát specifikovat jednotlivé scénáře rozvoje, stanovit rizika, která jsou s nimi spojena, a na základě toho určit optimální obrannou průmyslovou politiku, která by minimalizovala nebezpečí případných přerušení dodávek a přitom paušálně nezavrhovala možnosti, které skýtá import. Neschopnost pochopit výše uvedené skutečnosti vedou k politice, která se může vyznačovat sklonem k dotování relativně neefektivních domácích podniků, i když se nabízely jiné bezpečné alternativy. Také je důležité si uvědomit, že obranná průmyslová politika musí inklinovala k tomu, aby plnila i jiné funkce, než pouhé zabezpečování prostředků obrany. Obranná průmyslová politika může mít pozitivní vliv na ekonomický růst přes účinnost vedlejších produktů technologického vývoje, na poskytování pracovních příležitostí, obzvláště pro kvalifikované pracovníky, a na efekty externalit, které se realizují prostřednictvím vazeb s ostatními částmi ekonomiky. Obranná průmyslová politika je významnou součástí hospodářské politiky mnoha rozvinutých ekonomik, a pokud nebudou procesy v rámci obranné průmyslové politiky dobře zvládnuty, může to vést k vážným ekonomickým problémům, které by mohly vážně narušit zabezpečení obrany, ale i naše fungování v NATO. Obranná průmyslová politika ve vyspělých průmyslových zemích je chápána jako souhrnný termín, který slouží k označení souboru zásad, které se týkají průmyslu, akvizice, konkurence, zahraničního obchodu a technologických aspektů mající vztah k obraně. Nejvýstižněji ji lze charakterizovat jako politické prohlášení v němž je formulován jistý záměr či soubor široce koncipovaných směrnic vydaných vládou. Tato politika zpravidla identifikuje druhy zbraňových systémů a obranné infrastruktury, které mají být vyvíjeny či zabezpečovány z domácích zdrojů, a určí druhy průmyslových schopností, které je třeba udržet v daném státě, má-li být uchována soběstačnost v oblasti obranyschopnosti. Nelze opominout i uvádění pravidel, kterými je třeba se řídit při pořizování zbraňových systémů ze zahraničních zdrojů, a které také upravují podmínky pro participaci domácího průmyslu. Základy obranné průmyslové politiky by měly vycházet z uznání nutnosti toho, aby některé kapacity obranného průmyslu byly nadále udržovány a počítalo s tím, že stát bude sehrávat roli pokud se týče rozvoje a podpory specifickým odvětvím s významem pro obranný průmysl. Úkolem decizní sféry by mělo být vytváření tržního prostředí, které by umožňovalo existenci výroby prostředků určených k obraně. To neznamená, že by například vláda využívala veřejných prostředků k podpoře jednotlivých podniků, které mají potíže s přežíváním ve stávajícím tržním prostředí. Na co by se měl klást důraz, je především širší ekonomický význam průmyslových aktivit podporovaných státem majících vztah k obraně. Jde o to, aby se posuzovalo v jaké míře se firmy dokáží prosadit jako úspěšní vývozci, nebo jak přispívají k šíření a vývoji nových technologií a v aplikaci a vývoji vojenských a civilních technologií. To jsou faktory, které by měly hrát významnou roli v celkové vládní politice v oblasti zpracovatelského průmyslu. Obranná průmyslová politika se spíše poměřuje ekonomickými zřeteli nežli obranně-strategickými zřeteli. Obranná průmyslová politika v oblasti obranných technolog
0 0
možnosti

ond

30. 9. 2002 13:41
Re: Obranná průmyslová základna a obranná průmyslová politika
?
0 0
možnosti