Papírové dvacetikoruny?
Jste-li majitelem papírové dvacetikoruny, potom máte v ruce téměř muzejní kousek. Mně osobně přijde papírová dvacetikoruna do ruky zhruba jednou za jeden, dva i tři měsíce. Prakticky od vánoc 1995 již z banky nechodí. Přibližně stejně vzácné jsou i kovové padesátikoruny. Protože přeci jen je počítání hotových peněz mým denním chlebíčkem a nabízení účtů jakbysmet, tak některé reakce občanů jsou přinejmenším podivné. Když jim nabídnete účet tak se setkáte s různými reakcemi od "a je to povinné?", přes "kolik za to máte?" ke třeba "banka zkrachuje a přijdu o všechno". Na druhou stranu je pravda, že si za to mohou banky samy. Například půjčováním peněz kdekomu bez záruky návratnosti, příliš vysokými maržemi, nemravně vysokými platy úředníků (a zlatých padáků) ve srovnání s příjmy běžného úspěšného občana, tunelováním fondů, zkracováním hodin pro veřejnost,....
Když jsem si chtěl vyměnit v 90. roce valuty, tak mi odcházející úředníci řekli: "Vážený pane, v Evropě nikde nemají banky otevřeno odpoledne."
Ale občané nejsou také bez viny. Každá práce něco stojí, takže banky si nechávají platit za vedení účtu, za pohyb, no a naši občané byli zvyklí mít kdeco zadarmo, a to v kapitalismu nejde.