Kam to spěje...
EU dokáže podle mě skvěle vy-(nebo zne-?)užívat nepříjemných okolností ke svým cílům. Platy šéfů jsou sice hanebné a já - ač se považuji za velkého pravičáka, nostalgicky vzpomínajícího na Reagana a Thatcherovou - se moc bojím, že rozevírající se nůžky mezi platy managementu a zaměstnanců jen dávají esa do rukávu novým Leninům.
ALE: vlastníci, tedy akcionáři, schvalují už nyní (a řekl bych, že v tom se legoslativa EU neliší) stanovy společnosti. Budou-li chtít, mohou snad určit valnou hromadu (akcionáře) jako orgán, schvalující platy managementu. Je to sice dost teoretická možnost (valná hromada bývá pod faktickou kontrolou dominantních vlastníků, spjatých s managementem), ale opatření evropské komise narušuje samosprávu soukromých majetků (bude-li se povinně týkat všech a.s. veřejně obchodovaných).
Snaha EU o detailní kontrolu nad soukromými subjekty (viz také nedávná opatření o režimu nad potravinářskými podniky) je více než alarmující.
Je smutné, že amorální manažeři socialistům z Bruselu tak usnadňují jejich totalizující tendence...