Po vzoru TOMa
jsem se obrátil na předsedu Stále komise pro bankovnictví Parlamentu ČR s másledujícím mailem:
Vážený pane předsedo Stálé komise pro bankovnictví, nevím bohužel, jestli tohle spadá do Vašich kompetencí, ale doufám, že se to třeba alespoň touto cestou dostane ke kompetentním. Jsem jedním z postižených, kteří se po celoživotní poctivé práci dostali do role žebráka zásluhou podivných vztahů mezi státem a UB. Klientem UB jsem dlouhou dobu a samozřejmě dění v bance, jako mnozí z nás, jsem sledoval. Z ničeho však neplynulo, že je banka na tom tak špatně, aby ze dne na den vyhlásila bankrot. Navíc, asi nejenom mne, ale mnohé z nás uklidnil souhlas ČNB se vstupem zahraničního partnera, což byla z hlediska občana stejná situace jako se vstupem do zahraničních subjektů do KB, ČS, a pod. - tedy jakási státní záruka, že je vše v pořádku. Sice 200 tisíc klientů není velké procentu populace, ale pro většinu z nich je to katastrofa - považuji to za stejnou katastrofu, jako pro jiné spoluobčany byly letošní povodně. Doufám, že Vám bude stát za to, se touto situací zabývat, jelikož je tady řada podivných okolností, které by bylo potřebné vyjasnit (dřívější dohody mezi UB a ČNB, fungování bankovního dohledu - audity, náhlý výběr z banky státními subjekty, a pod.).