komentář k článku Mladé Fronty Dnes „Zlatokop Kožíšek zase slibuje miliardy“ otištěný dne 22.února n

  Pokud máme věřit tvrzení reklamních agentur, deník Mladá Fronta Dnes vycházející    s německou kapitálovou účastí, v sobotu se jménem akciové společnosti Imperio Regere seznámil jeden milion čtenářů nejen v České republice, ale také v hlavních městech sedmi okolních států a na Kanárských ostrovech. Nepochybuji, že článek ve formátu A4 se starší archivní fotografií Milana Kožíška byl Janou Klímovou dlouho a pečlivě připravován. Přesto se po jeho přečtení neubráním pocitu, že to klíčové jsem už před časem   četl a fakta podávaná v článku jsou formálně ještě zamlženější než článek    v Respektu, na který se Jana Klímová v jedné pasáži odvolává. Pravidelní čtenáři našich internetových stránek vědí, že článek, který vyšel v Respektu nebyl Milanem Kožíškem autorizován a panu Pokornému budiž ke cti, že se neschovával za anonymní policejní zdroje, ale o causách bývalé firmy Ex Orior psal v takové novinářské formě, že by při eventuální soudní dohře za tento článek nesl na trh svojí vlastní kůži. Píši to nerad, ale zdá se mi, že čím vyšší náklad   média, tím menší úcta k faktům. Jana Klímová na adresu Milana Kožíška doslova uvádí, že : „Ke konkrétním záměrům a zdroji financí Imperia Regere se pro MF Dnes odmítl vyjádřit.“ Nedošlo sice k osobní schůzce jako s panem Pokorným z Respektu, ale Milan Kožíšek odeslal Janě Klímové dopis, který, pokud si jej přečtete, je ukázkou velmi pokorného a trpělivého vysvětlování současné ekonomické situace v české kotlině, kdy informace o zamýšlených investicích je více než citlivá. Každý, co se aspoň okrajově zajímá ekonomikou vám vyčíslí kolik projektů s mezinárodní účastí zkrachovalo na tom,   že při politických diskusích byly tak říkajíc dopředu   tvrdé konkurenci prozrazeny. Bohužel pravděpodobně tak dopadne i mnou zmíněný projekt na Liberecku, i když byl   bez bližších podrobností. S Janou Klímovou jsem se setkal rád už pro to, že jsem s ní   mohl hovořil například o projektu znovuobnovení časopisu Světová literatura. Toto konkrétum se v článku bohužel neobjevilo, za to však titulek „Stamiliony pro mladé spisovatele „? Každý kdo měl šanci pracovat v polygrafickém průmyslu, já tuto neocenitelnou zkušenost získal    v době kdy prezidenty byli Antonín Novotný a Ludvík Svoboda, mi potvrdí, že taková částka na spolupráci mezi tiskárnami     a nakladatelstvími je příliš nadnesená. Dnes je mladý spisovatel - profesionál výjimkou, protože je to ekonomicky hodně nevýhodné. I renomované nakladatelství dá začátečníkovi maximálně tři tisíce korun honoráře za jeden nakladatelský arch. Peníze    za výši nákladu jsou zanedbatelné, protože nikdo dnes neriskuje více než dva tisíce výtisků. Pokud bychom do české literatury všech žánrů napumpovali dvě stě milionů korun a   vzhledem   k titulku ohlašujícímu stamiliony částka hodně při zdi, pak bychom mohli pomoci dvěma tisícům šesti stům šedesáti autorům, pokud by každý z nich napsal dílo o čtyři sta stranách. V době totality na Dobříšský zámek, sídlo československých spisovatelů, jezdilo nejvýše pět set autorů a když připočítáme sto autorů z disentu, tak se dostaneme k číslu šest set. Stejně úsměvná je i představa, že když budete mít sto milionů korun rozhodnete se pro vydávání paperbacků, tedy té nejlacinější varianty nad níž ještě před dvěma desítkami let většina nakladatelství ohrnovala nos s poukazem,     že je to neprofesionální. Pravdou je, že autory ve věkové kategorii od dvaceti do třiceti let jsem poctivě od srpna minulého roku mapoval nejen v Praze, středních Čechách a na jižní Moravě. Ale když stačí uvést jen to, že informaci poskytl zdroj blízký čemukoliv,      já využiji svého práva a nesdělím ani počet autorů ani sebemenší nástin jejich projektů. A už jen závěrem : po časopisech Ekonom, Euro a Respekt je Mladá fronta Dnes prvním deníkem, který se o akciové společnosti Imperio Regere zmínil. Pokud bychom stejně jako jiné firmy chtěli poslouchat mediální rady pak navrhuji snížit provokativně vysoké základní jmění na nějakých sto tisíc korun. Předsedu představenstva vyměnit    za mladého právě dostudovaného manažera nějaké univerzity na pomezí zemí Evropské unie a zeštíhlet dozorčí radu z osmnácti na šest odborníků a těm co v ní osm měsíců pracovali dát odměnu srovnatelnou s platem nekvalifikovaného dělníka. Stále žijeme    v době, kdy zlatý padák manažérů rozlítí okolí více než to, že jimi volený politik dokáže během pěti let projít třemi politickými stranami. Můžete se mnou nesouhlasit, ale to je tak jediné co s tím můžete dělat. Já vám nabízím variantu nevyčnívání z průměru a tedy mediální klid. A to přece za tutovku stojí. V Praze dva dny před 55.výročím Vítězného února