Bohužel
Pročetl jsem si předchozí příspěvky a potvrdilo se mi přesvědčení, že v naší společnosti je hluboce zakořeněná řada fám a mýtů o práci ve státním sektoru. Například plat. Plně kvalifikovaný systémový inženýr s dvanácti lety praxe má přibližně 15 000 čistého. V původním dvanácti třídním tarifu to byla funkce řazená do desáté třídy. V novém tarifu byla posunuta do jedenácté platové třídy a dotyčný si pomohl o 40 Kč hrubého. (příslušné tarifní tabulky jsou k nahlédnutí na stránkách MPSV). Ptám se, kde je těch 5% nárůstu? Podotýkám, že takto kvalifikovaní odborníci mají v komerční sféře přibližně dvojnásobek. Další mýtus : státní zaměstnanec = nepříjemný úředník. Omyl! Klasických úředníků je naprostá menšina. Do státního sektoru patří mj. policisté, hasiči, vojáci, lékaři, učitelé, lidé zajišťující technicky chod státních a obecních institucí a mnozí další. Další mýtus: placené přesčasy. Přesčas může být placený pouze když je nařízený a právě v tom to vězí. Žádný šéf Vám přesčas nenařídí, protože by ho musel zaplatit a to by musel zdůvodnit svému šéfovi, prostě infosystém musí běžet a jak to zajistíte je Váš problém. (za poslední tři roky jsem odpracoval přibližně 1200 hodin přesčas a nezaplatili mi ani jednu). Další mýtus: Ten zatracený 13. a 14. plat. To je normálně nároková část mzdy. Činil polovinu měsíčního platu. Vždycky jsem tvrdil, že je to nešťastné pojmenování a mělo se to rozpustit do tarifu. Jenže to zřejmě byla cestička k úspoře. Prostě letos přijdu asi o 12 000. Protože mám dvě děti a ženu na matěřské, bude to docela rána. Další mýtus: teplé místečko. To je prostě, jako všude jinde (a nepracoval jsem vždycky jenom pro stát, takže vím o čem píšu). Všude jsou lidé chovní a lidé tažní.
Takových mýtů je prostě celá řada. Jsme prostě zaměstnanci jako jiní a průměrně inteligentní lidé by to mohli pochopit. Nejsme žádní nenažranci ani líní sráči (tedy valná většina). Pouze chceme aby zaměstnavatel , tedy stát, plnil své sliby.