Přesun majetku
Jak víme, při velkých ekonomických změnách vždy dochází k přesunům majetku. Tehdy ze strany státu, do rukou lidí, ovšem pozor, majetek nakonec skončil u toho, kdo prokázal, že věci rozumí a proto u něho ten majetek skončil. Pan Kellner prokázal, že ví co je třeba že rozumí penězům a dokáže spravovat majetky, proto je má, proto u něj skončily. A podle mě to stejně mohl být cíl vlády, najít někoho, kdo se o to nejlíp postará, protože mu to říká pane a protože ví co dělat. Jinak pan Kožený spekuloval, neuměl spravovat majetek, proto dnes není tím, kdo by byl na místě pana Kellnera.
Pokud někoho trápí, že ten majetek je pod správou pana Kellnera a ne státního úředníka, kterému je to buřt, protože stejně není jeho, tak může být klidný, lepšího správce majetku než člověka, kterému jeho spravovaný majetek prosperuje a rozrůstá se, si stejně není možné přát. Protože je to opět hmatatelný důkaz, že ví co dělá.
A berme to realisticky, ten majetek stejně vždy musí někomu patřit, a ta nejhorší varianta je, pokud patří státu, kde ho spravuje úředník, pro kterého není rozdíl jestli to dělá dobře nebo špatně, protože se díky tomu sám nebude mít líp. A ne že by to šlo jakkoli řešit, tak to bude vždy, protože takový je systém, vláda je jen utrácení cizích peněz za věci třetí straně, takže to nikdy nebude efektivní.
No a pokud by někoho trápilo, že ten majetek není u něho samého, místo u pana Kellnera, tak ruku na srdce, pokud tomu nerozumíme, tak bysme ten majetek stejně jen prodali, a to nejspíš panům Kellnerům, takže by ten majetek u něj skončil stejně. Takže co tu vlastně řešíme.