"...viděli jsme jen totální nezájem, amatérské řízení bez vize, kdy se rozprodával majetek, který ještě měl cenu a tím se na pár roků zamázla ztráta."
Za svoji profesionální kariéru v IT jsem pracoval v socialistickém výzkumáku, socialistické strojírenské firmě, potom nejvíc, 18 let, u velkého mezinárodního koncernu ve Vídni a nakonec u české pobočky jiné (menší) mezinárodní firmy.
Ten nejmenší, jak já tomu říkám "koeficient blbosti", jsem určitě k překvapení mnoha dnešních pravicových komsomolců natrefil v onom socialistickém výzkumáku.
O něco horší z hlediska inteligence šéfů to bylo o onoho velkého koncernu ve Vídni, ovšem pořád docela fajn. Ty pitomosti v řízení byly spíš dány obrovskou velikostí firmy, i když pravda, byla situace rozhodně horší v době, kdy jsem od firmy odcházel, v porovnáním s dobou mého nástupu, kdy byli lidé skutečně hrdí na svoji příslušnost k firmě (já také a hodně).
No a suverénně nejhorší byli šéfové a způsob řízení u mého posledního zaměstnavatele, české pobočky zahraniční firmy. Manažeři "nového typu", absolventi různých více či méně přihlouplých kursů a manažerskýc.h vysokých škol. V podstatě podobné typy, jaké vedou k zániku ČSA; nejlépe jim šlo šetřit.
Kdysi na šéfy nebyly vysoké školy, postupným vývojem se vypracovali z kolektivu spolupracovníků , takže více či méně rozuměli své práci a lidem kolem. Dnešní namyšlené manažerské rychlokvašené typy tyto vlastnosti často nemají. Navíc ovládají mistrně rektální alpinismus a podle toho potom vypadá řízení jim svěřených firem. A to ještě nemluvím o vlastnících firem, nejrůznějších finančních skupinách, které očekávají co nejrychlejší zisk - nejlépe už včera.
A maličkost na závěr - rozhodně jsem nepozoroval nějaký velký rozdíl v intenzitě a efektivitě práce mezi oním socialistickým výzkumákem a kapitalistickým koncernem. Takže jsem ani nechápal opodstatněnost Klausovy obrovské devalvace koruny po sametu.
