Představte si, že máte vliv na zdravotní pojišťovnu a jste vlastníkem nějakého zdravotnického komplexu. Máte specialistu na dětské zlobení, kde přichází rodiče s dětmi na doporučení dětské lékařky z vašeho imperia. Dětští lékaři přímo objednávají termíny u specalisty na zlobení, tak má specialista plně zaplněnou ordinační dobu pacienty. On pošle některé děti na vyšetřeni na speciální přístroj, kde nakukují zlobivcům do jejich myšlenek, jiné na další vyšetření, kde zjišťují, jestli zlobivci netrpí nějakým závažným onemocnéním, jestli se jim neklube třeba druhý mozek a podobně. Nebo na další vyšetření, kde specialista nechá vyšetřit pomocí drahého přístrojového vybavení jiné části dítěte.doporučeni bude třeba nějaký léčebný postup, rehabilitace, lázeňské pobyty a to vše provozuje jeden majitel. Náklady na zcela zbytečné procedury, které pojišťovna zaplatí a které nebudou mít žádný vliv na zlobení, jenom zaberou čas rodičům a ze zdravotní pojišťovny se přesune několik desetitisíc korun na konto majitele, nebo majitelů příslušného zdravotnického zařízení. Vše precizně sesynchronizováno, s úsměvem, v perfektním prostředi. Že to nikdy nebude tak fungovat? Ono to už dnes funguje, jenom si zatím nereálná zdravotní pracoviště nahraďte. Potom nejsou peníze na běžné zákroky, neprodlužují se smlouvy s něktrými lékaři, vybírají se peníze na invalidní vozíky, nebo na léčbu těžce nemocných dětí.
