Prezident USA Coolidge snížil v letech 1921-25 daňovou sazbu z osobních příjmů z válečné úrovně 73 % na 25 %. Inkaso příslušné daně skutečně vzrostlo, během let 1923-28 zhruba dvojnásobně při minimální inflaci. Také v Rusku byl zaznamenán podobný efekt. Nejprve tam MMF chybně doporučil zavedení nových daní a posílení finančních úřadů, což vedlo pouze ke zrychlenému odtoku kapitálu ze země. Daňové inkaso Ruské federace pokleslo z úrovně 11,1 % HDP v roce 1995 na 8,6 % HDP v roce 1998. Rusové si uvědomili, že daňový systém musí být přepracován. Oproti doporučení MMF snížili daně, čímž výhodnost daňových úniků. Po zavedení rovné daňové sazby ve výši 13 % vyskočil relativní objem vybraných daní o téměř polovinu, na 16,1 % HDP v roce 2001. V roce před zavedením rovné daně (kdy platily tři sazby ve výši 12, 20 a 30 procent) Rusové přiznali jen 52 % svých příjmů. Po zavedení rovné daně to bylo již nejméně 68 %. Efekt Lafferovy křivky je velmi zřetelný i v české ekonomice, u daní z příjmů fyzických i právnických osob. V roce 1999 činila sazba daně z příjmu právnických osob 35 %. Podíl inkasa této daně na hrubém domácím produktu činil 2,47 %. Od té doby se daňová sazba postupně snižovala až na 24 % v roce 2004 a 21 % v roce 2008. Objem daní vybraných z příjmů právnických osob se od roku 1999 dosti podstatně zvýšil, a to při postupném snižování daňové sazby. V roce 2006 dosáhl podíl této daně na hrubém domácím produktu hodnoty 2,96 %: o pětinu více než v roce 1999. U fyzických osob v roce 1993 činila mezní sazba 47 %, přičemž inkaso této daně představovalo 2,7 % HDP. V roce 2002 odvedly fyzické osoby na daních z příjmu 5,1 % HDP, a to při mezní sazbě 32 %. A Sobotka s Babišem pořád budou žvanit o tom, jak je třeba posilovat FÚ, zvyšovat daně, zavádět kontroly, zkrátka jenom prudit.
