V devadesátých letech jsem si trochu zaobchodoval s botami. Napřed jsem dělal distribuci jednomu Italovi, vozil sem značku Tomer. Postupně se ukázalo, že jsou pěkný šmejd. Tak jsem se přeorientoval na české boty a firmu Bopo z Třebíče. Boty byly velmi kvalitní. Především sportovní. Sám jsem je nosil a od těch dob jsem neměl lepší lepší a pohodlnější "tenisku". Později jsem zjistil, že je vyráběli pro celkem známou firmu Kiltec a neobrandované pouštěli na náš trh. U dovozců Kilteců tehdy se značkou, stály dvojnásobek. Bopo později zkrachovalo a já se vrátil ke své podstatě a zase dělám raději motorky. Za tu chvíli jsem měl ale možnost do byznysu s botami trochu nahlédnout a je to lukrativní komodita. I velmi kvalitní kožené boty "farmářky" které se vyrábí za nějaký dolar v Pakistanu se zde prodávaly za majlant.
Je škoda, že zde obuvnický průmysl zanikl, měli jsme tradici. Dopomohli tomu i Vietnamci a především úplatní financové a celníci. Fabriky krachovaly a celníci z těch doba mají dnes nastavěné hrady. Žil jsem tehdy blízko hranic a pozoroval jejich prosperitu. Nebyl to jediný důvod, národ snil, že budeme hned na Západě a budou létat pečení holubi do huby, tedy místo aby ve skromnosti pracovali od rána do večera. Tehdy jsme také brali boty Prestige ze Zlína. To už ale Svit byl tunelován a nakonec zanikl. Tedy tuším. Prestige se dělají dodnes, dobře se v nich sice chodí a netouchnou nohy, jsou ale dost škaredé.
