Tohle už nemá nic společného s výrobou dopravních prostředků. Tohle je o Potěmkinově vesnici obrovských rozměrů, o pokrývání planety zevlujícím plechem a devastaci ekonomiky i lidské morálky. Je to bublina, která zákonitě musí splasknout.
Všude už je tolik aut, že se nedá hnout, přesto výroba dalších aut trhá nové rekordy. Člověk nemusí být žádný duševní gigant, aby mu docvaklo, že je to nějaké divné a že to není zdravý a racionální vývoj.
Za 150 let existence se automobil prakticky nijak nezměnil, masově produkujeme něco, co je postaveno za zastaralých principech, plýtváme úsilím pro něco, co se nachází ve slepé uličce. Co v tak ohromných počtech znamená nový automobil? Znamená nějakou přidanou hodnotu? Nikoli, znamená závazek - bude třeba další infrastruktura, další čas promarněný za volantem. Pěstuje se lidská hloupost, arogance, neschopnost plánovat a uspořádat si život. Auto se dnes masivně využívá na naprosto nesmyslné výkony, které přináší naprosto minimální profit, ale extrémní náklady a dopady pro okolí a pro veřejné rozpočty.
Ono se to všechno sečte a ten finální účet za masový automobilismus bude opravdu bolestivý.
