Čísla pěkná, ale naprosto o ničem. Důležité je, kdo ten dluh drží a zda daná země může dělat vlastní monetární politiku.
Japonsko má sice obří dluh v poměru k HDP, ale drží ho japonští občané, kteří nemají jinou rozumnou alternativu.
USA mají sice jeden z nejvyšších dluhů vůči HDP, ale ten je v rezervní měně a stát má svoji monetární politiku. Arabští šejkové nebo Čína někam své dolary uložit musí a když by USA měly zbankrotovat, tak prostě vytisknou peníze, kterými dluhy splatí. Totéž platí o Británii, která taky bude jen těsně za TOP19 v článku.
Dokud bude většina českého státního dluhu v korunách a ve vlastnictví domácích penzijních fondů, bank a podobných institucí, tak se taky vcelku není čeho obávat.
Zato země eurozóny, jejichž dluh drží zahraniční instituce, jsou v průšvihu, protože když se tyto instituce rozhodnou, že se dluhu zbaví, tak ho prostě prodají, země si žádné nové peníze nepůjčí a zbankrotuje bez ohledu na to, jestli její dluh vůči HDP je 20% nebo 200%. Totéž platí pro členy jakýchkoliv jiných měnových unií anebo třeba dluh Ruska vydaný v eurech či dolarech.
A nejde jen o výši dluhu, ale i o dostupnost peněz, když jsou potřeba: Lotyšsko někdy v roce 2009 málem zbakrotovalo, ačkoliv má mnohem nižší dluh než ČR - potřebovalo si půjčit několik set milionů eur, ale situace na trzích zrovna byla taková, že mu ani to málo za vysoký úrok nikdo nechtěl půjčit.
