Jak vidno genderovi propagátoři zde neinformují pravdivě neboli dělají hoax, právo na dítě totiž znamená, že kdokoliv (homosexuál, lesba či postižený) by chtěl po státu, aby mu zajistil rozmnožení jeho genů a to prosím za peníze daňových poplatníků.

Čímž nemohu s touto dámou souhlasit a dále uvést, že jde o něco podobného jako bylo registrované partnerství, za kterým už nic nemělo následovat a najednou už chtěli i děti adoptovat.

PS: Dneska si může ženská na oplodnění najít koho chce a na umělé oplodnění za vlastní peníze může kolikrát chce......

Konecne nejaka inteligentni diskuze. Pokud mi dany clovek nicim neublize, nemam pravo do jeho zivota a rozhodnuti zasahovat. Nechapu ty negativisticke a konzervativni prispevky. Pokud si to zena zaplati, je mi uplne jedno zda ma dite sama.

Pokud chce ženská dítě a udělá si ho s mužem či uměle je mi potom buřt, ale pokud chce za to peníze od státu, tak s tím nemohu souhlasit.

V poslední době je pozorován velký deficit esence mužnosti, která by pro muže měla být přirozenou vlastností. Proto ženy spravedlivě bijí na poplach kvůli nedostatku opravdových mužů.

Pokud muž nemá tuto vlastnost, dle instinktu ženy se jeví „neplnohodnotným“, a tak i vztah k němu bude jako k neplnohodnotnému. V chápání ženy „neplnohodnotný“ muž – to je nízkohodnostný. Takový muž není iniciativní, není schopen brát na sebe jakoukoliv zodpovědnost, zpravidla méně vydělává, má nízké sebehodnocení, je často vztahovačný, neumí komunikovat se ženami, často se jich bojí, zvykl si být podřízený, má sklon k depresím, není rozhodný atd. Takových mužů je většina a ženy je jednoduše nechtějí. V manželství jsou nízkohodnostní muži zpravidla vždy pod pantoflem a v rodinné hierarchii z hlediska ženy zastávají roli „druhého dítěte“.

Existuje ještě jeden typ mužů – středněhodnostní. Ti mohou být odpovědní, umí dobývat přízeň žen, mohou být úspěšní a dobře vydělávat. Nemají ale rádi konflikty, chovají se vždy podle pravidel, jsou lehce předvídatelní a často vztahovační. Za příznivých podmínek se mohou stát vysokohodnostnými a za nepříznivých mohou klesnout na úroveň nízkohodnostného. Ženy takové muže mohou milovat, ale jen krátký čas a ne všechny.

Z toho plyne, že jedna a ta stejná žena se v přítomnosti různých mužů (vysoko, středně a nízkohodnostného) bude chovat vždy různě. Problém tedy není v ženách, ale v mužích.

Jedna z příčin je v tom, že současná společnost se přeměnila na fabriku, kde se vyrábí středněhodnostní a nízkohodnostní muži. Od dětství muže ve školce vychovávají ženy – vychovatelky. Ve škole – učitelky a „školní muži“ (tj. polomuži). Na VŠ – středně a nízkohodnostní muži s vysokým PVD (pocitem vlastní důležitosti) a profesorským titulem. Hodnostní potenciál u chlapců není rozvíjen a ve většině případů se spíše potlačuje. Ženám vychovatelkám, učitelkám a profesorům jsou třeba poslušní, bezproblémoví a lehce ovladatelní mužští jedinci.

Žena není ani biologicky, ani psychologicky schopná dát to co nemá. Ona nemá esenci mužnosti a to znamená, že NENÍ schopna vychovat v budoucím muži mužské vlastnosti. Každá žena, která vychovává svého syna sama, ví, jak je těžké být v roli „otce“. Proto celý systém výchovy a vzdělání ...

Ve výsledku muž neovládá potřebné vlastnosti a dovednosti pro úspěšnou komunikaci a vytváření oboustranně výhodných a plnohodnotných vztahů, pro své sebevědomí..

Mužem se nerodíme, mužem se stáváme. A jak na to? - http://jdem.cz/c7qyd3

Co tenhle článek dělá v rubrice "Ekonomika" ??

Tohle si žádá vypíchnutí... Kde se bere sperma? Odpověd pana Nováka: Leží u doktora v mrazáku. A dvě dámy s tím souhlasí. Před tím se vedl dialog. Aby měl muž dítě, potřebuje k tomu ženu. Žena potřebuje jen sperma.

Ale v tomto je opravdu ten zásadní rozdíl mezi pohlavími. Muž, aby měl dítě, potřebuje opravdu ženu. Celou, nejen její vajíčko.

Že i k té produkci spermatu je potřeba muže, to je snad jasné - ale technicky je v tom výsledku sakra rozdíl.

Povedal by som, že v tejto diskusii nezazneli žiadne argumenty v prospech nároku na dieťa u single ľudí.

Pretože:

a) To, že sa x rodín rozpadá z rôznych dôvodov a jeden z rodičov buď vychováva deti "na diaľku", alebo vôbec, neznamená, že by mal štát podporovať rodenie polosirôt.

b) To, že máme isté populačné zloženie a detí sa rodí málo takisto neznamená, že je to zle. V opačnej situácii, ak by počet obyvateľov permanentne rástol: Koľko ľudí sa tu uživí? 30, alebo 80 miliónov? To len politici riešia svoju hlúposť populačným rastom, pretože nedokážu ušetriť na dôchodky z tých daní, ktoré na ne ľudia odvádzajú už teraz.

c) Stavia sa do protipólu fetujúca, sociálne slabá, alebo inak postihnutá rodina vs. vzdelaná a zabezpečená matka. Argumentačná chyba - ide o dva rôzne problémy a odvádzanie pozornosti. Mimochodom vzdelanie výchovné problémy nevyrieši, aspoň to teda nie je pravidlom a u zabezpečenia nie je ťažké sa prepočítať už len preto, že nie všetko sa dá predvídať.

d) Bagatelizovanie problému, že na tie deti možno budú musieť prispievať rodičia, ktorí zvolili deti pred kariérou je ďalší argumentačný podraz. Prečo by to mal niekto robiť, aj keby sa jednalo o jeden halier z daní každého?

e) Nikto nevie, aké dieťa sa mu narodí. Ale má vždy zdedené vlastnosti po svojich rodičoch, ktoré sa dajú ovplyvniť výchovou len zčasti. U biologických rodičov to kompenzuje jeden z partnerov. U nebiologických je vyššia pravdepodobnosť, že jeden z partnerov to vyváži. Ale čo submisívna matka a dominantný syn, alebo naopak? Ak je matka uvedomelá, sebakritická a zodpovedná, zájde k odborníkovi. V opačnom prípade to môže skončiť zle. Koľko ľudí je sebakritických, uvedomelých a zodpovedných zároveň. Asi dosť, ale spadajú pod to aj single ženy a muži, ktorí nedokážu nadviazať stabilný vzťah?

f) No a dalo by sa pokračovať ďalej.

A. Tomský - Těžko dnes mluvit o autoritě, ale o těžkém dětství a poznamenané budoucnosti bez otců mluví pediatři i psychologové často. Za přiměřený trest pro otce, kteří opustili svou rodinu, považoval ještě v polovině 19. století ideolog liberalismu J. S. Mill osm let galejí.

Netušil, že jednou rovnostářství feminismu rozvrátí rodinu a nepřítomní otcové si vyléčí svědomí či pocit viny pouhými alimenty. Má tedy stát posilovat újmu otcovství? Má zvyšovat nemalý počet rozpadlých rodin? A musíme-li se dnes vyjadřovat mlhavým jazykem lidských práv, rozum utrpí, argumentace o hypotetickém právu na dítě se mění v protimluv a práva se množí. Nemají pak i děti jakési mlhavé právo na úplnou rodinu? A co svobodní muži, neměli by i oni mít právo na dítě, nájemné těhotenství by se jistě dalo zařídit?

Demokracie sice může být založena na občanských právech, ale nikoli na nápravě křivd, neřkuli těch pomyslných. I pečovatelský stát má znát své hranice, ani on nemá povinnost a prostředky, aby napravoval všechny důsledky osobního selhání či smůly v partnerských vztazích, natož produkoval polosirotky.

Parlamentní diskuse však vyjevila hlubší problém, když paní ministryně napadla jednu poslankyni za opovážlivou zmínku o neexistenci základního práva na dítě a vyjádřila uspokojení, že tahle „blázen” ženská už nebude kandidovat.

Urážlivý útok ministryně mi připomněl dávné sekernice budovatelského režimu. I ony věřily, že mají na své straně objektivní pravdu „vědeckého” historicismu, i ony vedly zápas o osvobození Člověka a odmítaly o svém politickém náboženství diskutovat. Marx-leninismus nezemřel, získal pouze novou, neméně vědeckou formu v genderové (pohlavní) rovnosti.

Jsi single? Jsi zdravá? Chceš dítě? Najdi si chlapa a nezatěžuj kliniky, které pomáhají párům, které děti mít nemohou že zdravotních důvodů.

Tak už tady byly argumenty, že změnu zákona chtějí kliniky, aby měly dost kšeftů... Jste první, co přišel s tím, že by je to zatěžovalo...

Genderové aktivistky jsou zhoubou přirozené společnosti!

http://jankele.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=601488

Je povinná školní docházka součástí přirozené společnosti?