Názor, že pronajímatelé přes Airbnb porušují stavební zákon, je pravděpodobně také lichý – pronajímání přes Airbnb není jasně zařaditelné pod žádný smluvní typ, ale nejblíže má zřejmě k pronájmu, který ale není podnikáním. Dokud zákon nebude rozlišovat mezi lidmi, kteří svojí druhou nemovitost pronajímají dlouhodobě a příjmy z pronájmu daní podle zákona o daních z příjmů, § 9, a těmi, kteří obdobnou nemovitost pronajímají krátkodobě a daně odvádí podle stejného paragrafu, nemělo by tak činit ani Sdružení nájemníků.
Argument daňových úniků je také lichý – lidé buď daně odvádí, nebo neodvádí, a pokud je neodvádí, měl by zakročit finanční úřad místo toho, aby ukazoval prstem na velkou skupinu lidí a říkal nepodložené informace o tom, jak oni platí nebo neplatí daně.
Blahobyty spravují krátkodobé pronájmy už rok a půl a nyní mají ve správě přes 50 bytů a ačkoli jsme se obávali právě „narušování soužití v domě“ některými hosty, toto se prakticky neděje. Airbnb hosté jsou hodnocení a hosty se špatným hodnocením Blahobyty neubytují; naopak hosté, kteří dostanou špatné hodnocení, si zase „neškrtnou“ jinde – proto se jim vyplatí se chovat slušně a nepořádek nedělat. Oproti tomu vlastníci bytů a lidé v dlouhodobém pronájmu nemají motivaci chovat se slušně, když se jim nechce, a je složitější je penalizovat (zejména vlastníka bytu nade mnou, který v noci pořádá bouřlivé večírky, a na můj spánkový režim i přes mnohá upozornění nehledí).
Tvrdím tedy, že většina hostů přes Airbnb jsou snesitelnějšími sousedy než většina dlouhodobých rezidentů, protože na tom prostě mají větší zájem. A k věci těchto nesnesitelných lidí - problematičtí lidé se řeší vždy stejně – pokud s nimi máte problém, řešte to s nimi. Lidé si často stěžují na chování sousedů bez toho, aby jim vůbec oznámili, že jim něco vadí (já třeba strašně dupu a když mi to nikdo neřekne, tak to prostě nevím:), a v tom případě s tím člověk nemůže nic dělat.
