Najít zaměstnance chytrého, věrného, sebevědomého, čestného, pracovitého, loajálního a přitom s ním počítat navždy, je stejně náročné, jako najít dokonalou ženu na celý život.

ono stačí tomu zaměstnanci nabídnout takové podmínky, aby neměl důvod odcházet, pak nemusíte nikoho hledat a on zůstane, v manželství je to trochu složitější, rozhodně se věrní zaměstnanci nedají získat náročným hledáním

Člověk pracuje, aby co nejvíce vydělal, tak jako podnikatel bere ty nejlepší zakázky a myslí tak každý sebevědomý člověk, který chce jít kupředu. Když potřebuje firma věrného člověka, musí přijmout jedince s menším sebevědomím a pak to jde ruku v ruce s výkonem. Pokud vezmu člověka znalého, chytrého, všímavého, a sebevědomého, bude to zaručeně na chvíli, dokud si neodnese zkušenosti a pocit dále něco budovat.

Vedení podle něj bývá hlavou v oblacích, ředitelé mají nereálné vize.

Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/naborova-kampan-firmy-pohovor-tribal-leadership-fuh-/ekonomika.aspx?c=A170922_171843_ekonomika_are

Samozřejmě, že zaměstnance zajímají peníze (nakonec firmu a vedení taky), kdyby nemuseli pracovat, nepracují. To je potřeba si uvědomit.

Všelijaké firemní kultury, vize, firemní a týmový duch, tlačené do lidí mají vychovat tzv.loajální zaměstnance, kteří vymytí líbivými hesly budou víc makat za míň peněz. Na blba to nefunguje a rozumného člověka brzy otráví.

Při tom by stačilo, aby všichni dělali svoji práci, ve stanoveném čase, rozsahu a kvalitě a po lidské stránce se neprudili.

Jake vedeni a firemni kultura, takovi zamestnanci. Ve firma kde management nedodrzuje dohody, rve na nizsi management a dela bojuvky mezi sebou a mili vice moci je logicke ze toto se bude prenaset na radove zamestnance a firma za moc stat nebude. Lide se obecne chovaji stejne, a pokud maji spatnou mzdu i zachazeni tak nemaji k firme moc pozitivni vztah.

Pan poradce je akorát jeden z další řady žvanilů, který ani netuší jak vypadá praxe ve firmách - prostě se nedostal dále než na personální oddělení .

Dnes totiž budete těžko hledat firmu, kde by zaměstnanci nebyli šikanováni a ponižováni - málokterá firma dovolí zaměstnancům více než co jim nařizuje zákoník práce - uvedu příklad - firma nabízí stravenky, týden dovolené navíc a příplatek na penzi a na druhé straně nesmíte u lisu 6 hodin jíst , pít, nesmíte na WC ústroj jak kosmonaut + 12ti hodinové turnusy a za tenhle ,,luxus,, závratných 13800 hrubého.

M\slíte, že takový zaměstnanec je spokojený a má zájem ,,táhnout ,, firmu vpřed??

A jako perličku - mnozí ředitelé ani pořádně netuší, cože se to v jejich firmách vyrábí!

Jen doplním příklad z Prahy - v jedné firmě se pracuje od 8 až 17:00 ( přestávka na oběd se nepočítá ) a dvakrát do měsíce ještě sobota - za tenhle ,,luxus,, mají zaměstnanci do 20ti hrubého a pan majitel se strašně diví , že ve firmě prakticky není zaměstnanec, který by tam byl déle než jeden rok

Nemá cenu aby se šéf snažil, aby zaměstnanci s firmou žili. Stačí, aby plnili své povinnosti+ něco navíc, když je to potřeba, a nedělali firmě ostudu.

Zájmy zaměstnancců jsou mít co nejvyšší příjmy, příjemné pracovní prostředí a co nejkratší pracovní doba a zaměstnání jisté po dlouhou dobu.

Zájmy majitelů a šéfů (poctivých) jsou co nejvíce vydělávat, mít co nejlepší pověst a mít a to dlouhodobě. Pokud umí sladit zájmy zaměstnanců se svými, tak firma "šlape".

Já jsem při pohovoru s potenciálními zaměstnanci nepoužíval žádnou "odbornou" poradenskovýběrovou drahou profesionální firmu, ale řešil jsem to velmi jednoduše - povídal jsem si s potenciálním uchazečem dvě tři i čtyři hodiny, kdy jsem hovořil hlavně já o "nás" a našich nárocích a jen jsem uchazeče sledoval a občas jsem chtěl jeho názor k tomu o čem se hovoří. Nejprve byl "přesně ten pravý", po hodině to začal nezvládat a začal se chovat nehraně, po dvou hodinách byl unavený a ukázalo se, jaký je. Někdy to trvalo i tři čtyři hodiny. Někdo se už nikdy neozval, někdo se ukázal pro nás nevhodný a někdo to zvládl a nastoupil. Za cca 15 let, kdy jsem ve firmě byl a měl to na starosti, se vytvořil dobrý kolektiv a nikdo od nás neodešel a firma jela.

Když jsem kdysi pomáhal vybírat lidi pro VŠ, tak jsem studenty v posledních letech studia sledoval a vybrali jsme z nich aspiranty (na csc) později doktorandy na PhD a pak jsem měl možnost je posuzovat během aspirantury (doktorského studia) a to je 5 let. Pak už si byl člověk docela dost jistý, že s daným člověkem budeme spolupracovat.

Myslím, že i firmy si své zaměstnance mohou vyhledávat již během studia (např. přes známé nebo spolužáky) a lákat je na brigády (třeba i na manuální práce), a zjistí jeho přístup k práci. Určitě je to lepší než jeden, byť dlouhý, rozhovor.

Nemusi ani sdilet vizi. Staci kdyz kyvou tem spravnym lidem a neni o nich moc vedet. A hlavne s nicim neotravuji.

"Soulad mezi postoji zaměstnance a vedením firmy je vzácný, ..."

Ešče že sú pomedzi námi mnohý, ktorý pametajú tú ščástnú dobu kedy sa budovála tá prekrásná sociálýstýcká budúcnosť, uzaviérali sa v Brigádach soc. robóty všeliké závezky k zjazdúm a výročijám, neustálo sa schódzoválo a plány sa plníly vždy viácej ako na 100 percent a všeci od upratovačiék až po generálného riáditělja boli v ščástnom súdružskom súladě.

Ale pak nastála na tých rynkoch tá dobá cinkánija kľúčikov a s ňou zme sa dostáli do teho svrába v akom zme a z akého sa vybabráť neviéme.

V robotě nás nekrestiánsky vykorýsťojú podnikátěljá a vedenijé firiem, a keď koněčno máme vzácnú chvílku volná a chciéli byzme si užíť krvavo zarobených koruniék, tak nás zo všetkých strán okrádajú a zodiérajú všeliký tý parazýti živnostnícký.