Jiná doba. Rodiče museli hodně šetřit aby si mohli koupit auto, nebo počítač, ale poměrně snadno a levně získali vlastní byt. Já si sice mohu koupit snadno počítat, ale vlastní bydlení se posunulo někam na úroveň vlhkého snu.

Kdo si půjčí významnější částku, musí počítat s tím, že do svého soukromého života pustil akcionáře - banku. Je to věc vkusu. Já mám rád soukromé dluhy nulové (kromě kreditní karty), i když korporace používají dluhové financování běžně. Brzy bude zase recese a čím míň mandatornich výdajů, tím se bude lépe dýchat.

.. neodchazime... jen napr na slovensku jsme to uz zabalili (a to je tamni trh mnohem mene saturovan)...

Vše je relativní. To co jeden nazývá nezodpovědností nebo životem na vysoké noze,

, nazve jiný lepší připraveností podstoupit riziko.

Možná budu trochu za blbku, ale myslím, že to jde i jinak. Proč se na mnoho let upsat za kus panelu v Praze? OK, lepší nabídka práce. Věčně ale být zaměstnancem nechci.Co tak bydlet 10 let s přítelem v Praze v pronájmu, udělat trochu kariéru, možná i pracovat pár let v zahraničí a za peníze si pak koupit bez hypotéky hezký byt třeba v Jeseníku, Karviné nebo Šumperku? Byt tam stojí pětinu někdy i desetinu toho co v Praze. Jaký má význam pro staršího člověka se věčně strkat s mladýma v tramvaji nebo se posunovat v kolonách aut? Jo - a ještě něco: Jste si tak jisti, že ten panelák bude mít po těch 25 letech, co tu hypotéku splatíte, ještě nějakou cenu?

Za 25 let bude mít cenu dost pravděpodobně tak 3-4x vyšší. Ale kdo by to splácel tak dlouho? Za 5-10 let člověk může brát 2-3x více a hypotéku stále stejnou, tzn. není problém ji doplatit. S prací v zahraničí a pronájmem s budováním kariéry souhlas.

Pán se v článku mýlí. Mladí nejsou obecně řečeno PŘIPRAVENI podstupovat rizika, ale jsou toho OCHOTNI. Být na něco opravdu připraven, to už znamená hlubší analýzu, serioznější vnímání rizik a jejich kalkulaci. To, že si při přijmutí do prvního korporátního zaměstnání "okamžitě" pořídím hypotéku na barák/byt, koupím eRSo Oktávku na leasing, koupím dva obleky, kravatu, střevíce a manžetové knofličky, to ještě samo o sobě nestačí a nerozhoduje, že takový život ovlivňující závazek ustojím a doberu se automaticky konce splátkového kalendáře. Tím spíše, jak často mělké vztahy dnešní nastupující generace navazují a jak po té, po vzoru společenských "obyčejů" končí. Užívat si na plné obrátky a být při tom tzv. bez závazků, svobodný.

Přitom je to naprosto nelogické a nejméně ekonomicky i vztahově výhodný model.

Nemít se s kým o svou radost podělit a konzumovat svoji radost sám? Není to promarněná příležitost k něčemu hlubšímu?

Lepší je nalézt si svého životního partnera a majetky a statky budovat společně, výrazně se tím sníží cena na hlavu, výrazně se tím povýší schopnost takovou investici zaplatit cash, anebo v případě nutnosti vzít si úvěr na takový úvěr dosáhnout a mít energii jej splatit. Samozřejmě, nikdo neříká, že něco musím mít hned. Tím, že na věc čekám, tím se na ni těším (pozitivní emoce), tím si ji pak i více vážím (rovněž pozitivní) a ve finále ji nakonec pořídím velmi často laciněji.

Ale tohle dnešním mladým nepřijde asi dostatečně IN. Je v tom asi málo adrenalinu.

hmm zajímavé, nejsem tak stará, ale dluhy pro mě znamenají nesvobodu

Já třeba také neumím šetřit, ale splácení mi problém nedělá. Ono těžko našetřite 4 miliony na byt a třeba 700 tisíc na slušné auto není také jednoduché, přitom jezdit musíte a splátka leasingu nedělá problém.

Tak dum je v poho, ale kupovat auta na uver holt prijde mnohem draz.

Jj mladí musí mít všechno, hned a značkové. :-) Proč na něco šetřit nebo si uvědomit že nějaké věci nejsou k životu vůbec třeba?

Budou moderními otroky. Taky jsem to pár let zažil.