Nereálné sliby vysokých úroků neumožňují záložnám vymanit se ze zajetí červených čísel ve svém hospodaření. Těžké ztráty jdou pak na úkor všech členů záložny, na rozdíl od banky, kde zlý hospodářský výsledek zaplatí akcionáři, a ne klienti banky. Údaje o záložně může střadatel zjistit samozřejmě jen tehdy, když mu je její pracovníci sdělí. To však v některých kampeličkách bývá problém. Investoři by se měli proto rozhodovat i podle ochoty vedení společnosti s nimi jednat a odpovídat na všechny dotazy. Drobní investoři lační zisku by rozhodně neměli vložit celé své úspory do firmy, která dává několikrát vyšší zhodnocení než její konkurence, bez toho, aniž by věděli, jak jich chce dosáhnout. Rychlejší poskytování úvěrů by měla být hlavní konkurenční výhoda před bankami. To si záložna může dovolit jen díky dvěma předpokladům - lepší znalosti místního prostředí, ze kterého žadatel úvěru pochází, a méně náročnějším podmínkám schválení půjčky. To však na druhou stranu může nahrávat tomu, že úvěry nebudou řádně spláceny. »Pokud by nastala tato situace a dotyčný úředník o tom předem věděl, představenstvo záložny by ho mělo popohnat k zodpovědnosti - snažit se o to, aby úvěr dlužník ihned splatil,« popisuje ideální postup vymáhání úvěrů prezident tuzemské Asociace družstevních záložen Richard Mandelík. Současný zákon však nedovoluje, aby záložna tahala peníze právě od tohoto pracovníka zda se v budoucnu podaří prosadit nějakou změnu zaběhnutého systému, záleží na tom, zda do novely zákona takové opatření Poslanecká sněmovna zapracuje. Předseda představenstva Rodinné záložny Milan Oczadlý říká: »Většina lidí v tuzemsku se zatím řídí číslem výnosu a neptá se, jak ho firma chce docílit.« Podle něho odpověď na otázku, jak poznat bezpečnou záložnu, závisí mimo jiné na lidech v jejím vedení.
Lidé stojí za vším, co kampelička dělá»Tou první a nejdůležitější podmínkou úspěchu jsou lidé,« říká Oczadlý. Jeho slova potvrzuje i výkonný prezident České asociace záložen Richard Mandelík: »Investoři by ještě předtím, než vloží peníze do nějaké kampeličky, měli znát, jací lidé stojí v jejím vedení.« Informace se dají najít na internetu - takzvané statutární orgány všech společností zveřejňuje ministerstvo spravedlnosti v Obchodním rejstříku. Stejné údaje by však měly poskytnout informační letáky záložen nebo jejich výroční zprávy. Stavebním informačním kamenem každé záložny je výroční zpráva. Problémem ovšem je, že valná většina záložen tento dokument nerada vydává do rukou nečlenů kampeliček. Další, co by mělo potenciální členy kampeliček zajímat při výběru té správné záložny, je rozsah jejích služeb. »Majitelé družstevní záložny často zapomenou na hlavní smysl její existence - poskytování úvěrů drobným podnikatelům a obyčejným lidem,« upřesňuje Oczadlý. Podle odborníků, kteří se fungováním družstevních záložen zabývají, totiž peníze střádalů končí v nákladných sponzorských darech nebo na účtech reklamních agentur za nákladnou reklamní kampaň a to podle nich rozhodně nejsou zisky pro klienty kampeliček.