Česká republika by měla v letech 2014 až 2020 nadále od EU získat více peněz, než kolik jí odvede. V dalším rozpočtovém období, které nastane po roce 2020, se to však už zřejmě změní, i když s jistotou to nyní říci nelze.
Výdaje EU pro léta 2014 až 2020 v závazcích mají činit přibližně 957 miliard eur. To je podle českého premiéra Petra Nečase téměř o 100 miliard eur méně, než předpokládal původní návrh Evropské komise. Po škrtech volali hlavně čistí plátci, tedy země odvádějící do rozpočtu víc, než z něj získávají. I kvůli jejich tlaku skončil neúspěchem první pokus o nalezení dohody loni v listopadu.
Nečas nicméně zdůraznil, že úspory jsou výhodné i pro Českou republiku. Díky nim totiž ČR ušetří v novém období asi 1,2 miliardy eur na příspěvcích do společné pokladny. To je přibližně stejná suma, jakou by mělo každý rok Česko během uvedeného období do unijního rozpočtu odvést. V nadsázce pak Nečas poznamenal, že díky tomu bude Česko rok v Unii žít v podstatě zadarmo.
Česko dostane méně peněz, zbohatli jsme
ČR však bude mít v eurofondech k dispozici méně peněz než v nynějším rozpočtu pro roky 2007 až 2013. V tomto období Česká republika mohla a stále ještě může vyčerpat z evropských fondů až 26,7 miliardy eur, což ji v přepočtu na obyvatele řadilo na první místo v EU. Proces čerpání unijních peněz v Česku ovšem provázela v minulých letech řada problémů.
Praha pokles příjmů z eurofondů očekávala vzhledem ke změnám struktury rozpočtu i objemu prostředků na kohezní politiku a také kvůli skutečnosti, že Česko v porovnání s ostatními zeměmi zbohatlo. I tak by měla ČR v přepočtu kohezních peněz na hlavu být mezi prvními pěti v rámci 27 států Unie.
"S nižším přídělem peněz můžeme být vlastně překvapivě spokojeni," míní analytička české finanční poradenské společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Evropské fondy totiž podle ní nepomáhají ČR k vyššímu hospodářskému růstu, ale paradoxně naopak růst ještě více zpomalují, protože vedou k vyšším nárokům na veřejné peníze. Čerpání peněz z kohezních fondů totiž vede v ČR k růstu zadluženosti země, protože k čerpaným penězům musí stát přidávat i své vlastní peníze, dodala Šichtařová.
Otázkou nyní je, jak se k dnešní dohodě unijních států postaví Evropský parlament. Jeho souhlas je nutný k tomu, aby dlouhodobý rozpočet mohl platit. V zákonodárném sboru přitom zaznívají silné výhrady vůči škrtům v původním návrhu Evropské komise.
Rozpočet už by měl být definitivní
I Nečas připustil, že zaznamenal kritické hlasy ze strany některých europoslanců. Podle něj je však "z říše pohádek" představa, že by se dohoda členských zemí, které bylo dosaženo po těžkých bojích, mohla nějakým zásadním způsobem kvůli europoslancům změnit a že by se dojednával zcela nový rozpočet.
"Možná ten rozpočet pro nikoho není perfektní," připustil unijní prezident Herman Van Rompuy. Každý si v něm podle něj i tak může něco najít. "Poprvé je tu reálné snížení proti poslednímu víceletému finančnímu rámci," zdůraznil Van Rompuy.
Nečas připustil, že například z českého pohledu mohly být vyšší prostředky například na vědu a výzkum a naopak mnohem hlubší škrty ve společné zemědělské politice. Jednou z jejích klíčových částí jsou přímé platby zemědělcům, tedy cílené dotace, z nichž profituje kupříkladu Francie. Podle Nečase však přímé platby likvidují konkurenceschopnost zemědělství v EU.
